Vločka pro tebe

Náhoda štěstí střídá.
Mi­li­ony čehosi le­do­vého
se do rána bílého
snáší z oblohy a stále padá,
Padá…

Na nos mi do­padla
vločka sněhu.
Zda­li­pak letěla
poznat mou něhu
vločka z nebe,…

Jest­li­pak tušila,
kam vítr jí nese?
Skončí-li roz­táta,
ztra­cena sa­motná v lese
hledá…

Není to náhoda,
ona ví kam míří.
Má duši a tou je voda,
Zahojí a možná usmíří
třeba právě tebe.