k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Úsvity

12. 2. 2006 (před 13 lety) — k47 (CC by-nc-sa)

Sedím na ti­ka­jící bombě
na hro­bech dotyků
a pláču.

Čtu bá­chorky o pa­to­lo­gic­kých sta­vech rozkoše
o bezbo­lest­ných or­gi­ích
a kr­vá­cím

Sedím a po­čí­tám ná­hrobky
a ztichlý vítr v nich
frag­menty hlu­chých vášní

Lis­to­val jsem v ka­ta­logu
tem­ných strá­nek
lid­ských duší

V před­ve­čer bouře
tančím nahý
na vr­cholku sto­žáru

Sle­pice na ost­na­tých drá­tech
sná­šejí vejce narvaná kya­ni­dem
a roz­to­div­nými me­cha­nismy

24/7 v ka­len­dáři i srdci
jen jako vy­chladlá vzpo­mínka
na pla­ne­tová sou­kolí

Díra v srdci roste
jako fak­to­riál od­lou­če­ných dnů
sčí­tané ne­teč­nou tváří

S horkou hlavou básník spřádá balady
o k smrti smut­ných mon­strech
a nad­li­dech v pro­vaz­cích deště

Smutná lampa a bli­ko­ta­jící vánek
nad hla­vami tuláků
zpívá noční song





… a me­zi­tím

Šukám svoji po­do­biznu na stěně




Venku je dva tisíce stupňů pod nulou
mrzne venku i uvnitř mé hlavy
roz­padá se hmota
i zá­klady me­zi­lid­ských vztahů.

Jako mon­strum si oholím hlavu
a bosý vy­běhnu na náledí
po stech rocích samoty
kdy uvěz­něn v kleci
jsem zaťal zuby a šrou­bo­val jak stroj
rval osud přes zuby
a v obřích tla­pách, pa­řá­tech
jemně hladil ala­bastro­vou sošku.
Do­padlo na ní už mnoho deště slz
Skří­pal jsem zuby
vze­přel se a změnil se v mon­strum


Na stole mám ka­len­dář s je­di­ným listem
zne­chu­cen sám sebou
a těmi slad­kými slovy
které jsem nikdy neřekl
pláču, pláču na špat­ných hro­bech

Balada ne­za­čala a ne­skončí
svítat bude dál
a já se budu pro­bou­zet
osa­měle dál

* září 2005 – únor 2006

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz