Venku je dva tisíce stupňů pod nulou
mrzne venku i uvnitř mé hlavy
rozpadá se hmota
i základy mezilidských vztahů.

Jako monstrum si oholím hlavu
a bosý vyběhnu na náledí
po stech rocích samoty
kdy uvězněn v kleci
jsem zaťal zuby a šrouboval jak stroj
rval osud přes zuby
a v obřích tlapách, pařátech
jemně hladil alabastrovou sošku.
Dopadlo na ní už mnoho deště slz
Skřípal jsem zuby
vzepřel se a změnil se v monstrum