Tichý most

chci tu mít trochu ticha a soukromí
po dálnici sviští nadzvuková auta
a řev motorů otřásá chatrným mostkem
blíž k nebi; vzpínám ruce
přichází pocit svobody
v mírně jedovatém vzduchu pode mnou
nastala dálniční havárie, tisíce mrtvých
(hroby vykopali bagrem už včera)
západ slunce, snad jen klam
zabit neonovou erupcí reklam
umělé oči strážních kamer na každém rohu
vyhlížejí skvrny (v jejich pohledu utonu)
na lesklé kapotě oceli, skla a betonu
dravý motor spalující sám sebe
hučí jako auto noční krajinou
projelo pod mostem bez kamer a zvědů
co sám svedu
proti hlučným synům konzumu
s věčnými úsměvy v tvářích vytepaných
(každý se směje, zasmějem se taky)
v kovárně buší do žhavého kovu
aby i on byl tvrdý, ostrý, pevný jak se sluší
jako všichni ostatní
pak ho ponoří do vody a on ztratí svůj žár
pod dohledem odposlechů v ložnicích
je tu ticho
dálnice zmlkla
pak zakřičely sirény
ale jejich zvuk se rozpustil v hlahol skalpelů a obvazů
kamera za mými zády zamrkala
všichni všechno vědí
a zavřela oko
(myslím, že plakala)
druhý den přijely buldozery a mostek strhli