na posteli, ještě před spánkem a před sny,
kdy den začínal pomalu rozsvěcovat lampy,
ležel jsem s očima otevřenýma do sebe
a pohledem brázdil časovou osu svého života
a zakopl jsem na okraji jámy…

který nebylo možno utišit rozumem
a tak jsem vyběhl bosky na

jak se na chvíli zavřeli
a chtělo se mi plakat i smát.