PN přechod

   „Pozor tady něco hnije,
   to je naše fantazie.“

přechod mezi dvěma stranami ulice
na jedné straně bezmezná nicota
a na druhé lákající civilizační pasti
přitahují nic netušící oběti do svých tenat.
Jednosměrný přechod | podobný magnetismu;
z nicoty svobody verbují davy na konečnou cestu
k nekonečnu.
Propaganda řve,
vnucuje se,
málokdo odolá
a přejde tu posranou ulici
směrem ke světlům hospod
& neutuchajícímu kinosálu
provozovanému omamnými drogami.
Skrz hovna do hoven.
moji milí – není cesta ven…
Koho to zajímá!
všechno – se mi to – zajídá „
přechod mezi požitky a nenávistí
stojím na negativní straně PN přechodu
a pozoruju rafinovanost přerodu
k horšímu.

   "Naladí se na trochu vyšší frekvence
   opojení; kapku LSD a vzroste kadence
   psychedelických zážitků“

řev člověka neposkvrněného
a plného syrového vzdoru
nad veškerou zhoubou
všichni považují za šílenství.
Buď do polstrované cely//
// nebo rovnou k nám____
radši viset na nejbližším stromě
& nechat se okusovat
různými mrchožrouty
než přejít tu posranou ulici
(tohle není strach
pouze vzdor)
pach zapadlých lokálů -
zvracím
ze systémové demence,
která má za následek jasné barvy
& složitější halucinogenní vizualizaci
světa plného zmatených myšlenek + jiného běhu času
(nejspíš pozpátku)

   „Víc věří drogovému pozlátku
   než realitě a opravdovému světu,
   kde fantazie pokulhává.“

naproti přes přechod
všechno vypadá křivě,
postrádá svou přirozenou linearitu;
asi ji tam nepotřebují.
Poznávám prioritu přítomnosti:
vožrat se a zhulit
málokdo chce víc
někdo si přesto poskytne hlubší péči
& sjede se malou lajnou.
Jak mám žít –
přežívat u přechodu mezi poblitým a nepoblitým
přičemž zvratky pomalu absorbují
i světlo a vzduch
Zemi nevyjímaje.
Mám pocit, že už nahmatali neexistující peníze
& poprvé se rozmáchli svými milnými křídly.
Slova vzdoru
tvrdá jako ocel
a sžíravé urážky
se snášejí na jejich prázdné hlavy;
ale nedokážou jim porozumět,
jsou to pro ně jen tupé a prázdné
směsice zvuků.
Vrtám jim do hlavy díry
ve snaze dostat se k jejich mozku -
– marné snaze
(už tam nic nezbylo)

   „naproti baráku, kde se koná drogový dýchánek
   stojím sám a stávám se osamělejším každou vteřinou“

ty dementní blbe
pomoř se do tý svý zasraný pseudoreality,
která se stejně ztratí
v nerozpoznatelně reálných halucinacích.
Jak
můžu
ještě
žít
ve světě, potopeném v lepkavém slizu ?
kreténe, co ti říká slovo:
čas?
nic?
zlámu ti vaz
rozlámu celou tvojí ubohou kostru
na prášek & ze zubožených zbytků
si uvařím polívku
připomínající zvratky
& konzistentní nenávist
která se už nedá vyjádřit
žádným soudobým prostředkem

   „A nakonec shnilé zbytky společnosti
   zase uklidí ti hodní – ze slušnosti.“