k47.cz
koronavirus výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

odraz nicoty

26. 7. 2004 (před 15 lety) — k47 (CC by-nc-sa)

Vidím jen stu­de­nou mlhu
zavřen v kleci bez oken
čer­nota je mou matkou
bra­t­rem
i osudem
černá je naděje
černá je víra
není víc
než čeho se smím do­tknout
není nic
po­vzbu­divý chlad
socha z pla­menů
krvavá dál­nice
masový hrob
vůně masa
smrt na as­faltě
tohle je život
není úniku
nikam
kousky proseb
ne­vní­mám je
jsou to jen další konce
za čest?
za slávu?
stejně ztratí všechno
i svůj stín
do­časně
a to bolí
černá je víra
jako moře z pla­menů
buď mým stínem
hrač­kou
obětí
nemám nic
není úniku
pojď
jsem tvůj hrob
a ty moje zno­vuzro­zení
pojď
je to moje cesta
jediná
chtěná
pojď
ucítíš vůni masa
kr­va­vou dál­nici
budeš se svíjet na as­faltu
v kře­čích
a v smrti
a já jsem tvá smrt
pojď ke mně
budeš další
jsou jich stovky
není víc
co ti můžu dát
chci tvůj stín
kousky proseb
ne­vní­máš
je to jen další konec
můj
socha z pla­menů
žrána po­hledy
a trhány slovy
už není nic!
socha už ne­stojí
sho­řela
není úniku
ani zno­vuzro­zení
ne­na­stal
ne­dou­fal jsem
dál­nice končí v mlze
za­po­meň!
nic se ne­stalo
jen mlha
a stu­dený pot
za­pá­lili moji mysl
socha z pla­menů
na­sá­val jsem vůni masa
čekal smrt na as­faltu
žádní ptáci už ne­zpí­vají
umírám
vy­tr­vale

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz