Mráz v našem vztahu

Střelný prach lze ještě cítit ve vzduchu
a kov stále pálí;
maso vychládá,
pomalu, ale jistě.

Stojím nad mrtvolou;
slzy z očí nekanou
i když by mohly.
Náš vztah zaplnil led.

Tak hezky vše začalo
před dávnými roky;
nejšťastnější příběh lásky vzplál,
divoký a intenzivní.

Existovali jsme jen my dva:
já a skvělá kráska.
Jedině ona mě vynesla do nebe
a naopak.

Časem na mě dolehl pocit
mrhání mým genofondem
a tuto nesmyslnost svého bytí
jsem se rozhodl napravit.

Stále skvělý pár,
ale vylepšený o pár dalších koncovek.
Všechno jsem stíhal
a to mě těšilo.

Že by nevěra?
Nebyl jsem si jist,
zato manželka ano
a stala se hysterickou.

Náš vztah naplnil mráz;
zima z něj přímo sálala
a nutila mě hledat teplo
u jiných krbů.

Lásku pokryl škraloup
a kalila nenávist.
Podlomení důvěry
vyvrcholilo ve strach.

Všechno letělo víš
a vlny na hladině dehtu
bičují mou duši
se nedaly snést.


Ozval se výstřel,
problémy pominuly.
Stojím nad mrtvolou
a cítím se šťastný.