Kusy ledu

I.
pomalu plují po mořské hla­dině
zne­chu­ceně hltají ki­lo­me­try i roky
jakási lep­kavá nuda
chladná jako led
& za­myš­lené prázdné po­hledy
pro­vází jejich pitomě zby­teč­nou pouť

II.
po­dí­vej, pohnul se!
le­do­vec se srazil s jiným
& začíná de­struk­tivní ně­mo­hru
do­pro­vá­ze­nou otí­rá­ním, puká­ním
& v pod­statě nic­ne­ří­ka­jí­cími ná­znaky
ti­tán­ská so­becká na­myš­le­nost
vy­te­saná do ledové tváře

III.
vztahy mezi le­dov­cem a okol­ními kon­ti­nenty
jsou slabé i silné zá­ro­veň,
ale vět­ši­nou nikoho ne­za­jí­mají
než dojde k při­blí­žení
& ná­sled­nému mi­lost­nému vzpla­nutí
le­do­vec roz­taje
& pro­mění se v trap­nou vod­na­tou za­trpk­lost

IV.
hora za­mrzlé ne­tečné hmoty
je jen vi­di­telná tvář
ale tam dole pod hla­di­nou let­mého po­hledu
se skrývá zví­davé a přá­tel­ské jádro
na­pl­něné vlíd­nými slovy i po­ro­zu­mě­ním

V.
ale přesto ja­ký­koli kon­takt
s oje­di­ně­lou krás­nou fre­ga­tou
brázdící vlny
v blá­hové naději na roz­ho­du­jící se­tkání,
končí pro loď sráž­kou
& ne­vy­hnu­tel­ným po­ma­lým po­to­pe­ním
v moři ne­chuti a nevěry