Kráska a stroj

Kráska s vlasy rudými jako plameny sklářských pecí
s nádechem křehkých kaštanů a medu na rtech
horkých i přívětivých. Stojí tam na mýtině velkoměsta
vprostřed času pod zapadajícím sluncem
a žlutohnědým oparem něčeho neuchopitelného.
Oči opilé slzami, vykřesávající jiskry i vlastní světlo.
A před ní stojí Stroj s permanentním rezavým šklebem
na stříbrnošedé masce bez emocí.
Uvnitř mechanická mysl ovládá sílu motorů,
zatím spících. Ale tiká v něm i srdce,
napájené monotónními elektrickými vzruchy,
někde pod jemně tepanou krustou brnění z oceli
odrážející svit vycházejícího měsíce.
Jsou jako kráska a stroj,
rozdílní jako den a noc.
Přesto se milují.