k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS

Kousky milostné poezie

8. 3. 2004 (před 16 lety) — k47 (CC by-nc-sa)

(vě­no­váno Kris­týně Haš­kové)


Kris­týnko jsem tak sám,
bez tebe si při­pa­dám
jako de­pri­mo­vaná troska, co se zhroutí,
zde­mentní, zabije se, páteř si zkroutí,
ex­plo­duje, potom implo­duje a to všechno naráz.
Buď se mnou, vzpa­ma­tuju se snáz.

Klesám před tebou na kolena,
jsi moje vy­vo­lená.
Roky žiju bez tebe, půjde to tak dál?
Můžu to přežít? Ne! Toho jsem se bál.
Jsem vinen za to, když chci abys věděla,
že mi páráš srdce a trháš údy od těla.
Kdybys řekla ano, po­slala poš­tovní holuby
nebo jen ne­zna­telně při­kývla – Kdyby? Kdyby!
byl bych nej­šťast­nější za­mi­lo­va­nec,
který sdílí tenhle hnusej země kusa­nec.
Věděl bych na čem jsem, jestli mě má láska žere
jako nějaký stejk, nebo zdali na mě sere.

Rád bych ti řekl těch ně­ko­lik slo­ví­ček:
„Kris­týnko, miluji tě – jsi můj sla­ví­ček.“
Jsi tak krásná, asi jako poupě;
ale pořád sama – na­vštiv mé doupě.

(pozdě – už má někoho jiného)

Myslím že by mě stejně ne­chtěla.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz