Když skončím s kudlou v zádech v přeplněným autobuse 391 směr Depo Hostivař...

[ tato poezie je plytká, hloupá, vulgární, prázdná a dementní ]

kolem plakátů Salvátora Dalí

a tak stojím v tom přeplněným autobuse linky 391
    v tom nesmírným stroji
    v břichu velryby

kolem vyzvracených kaluží tuzemskýho rumu

po třech pivech
    a hypnóze uhrančivýho španěla
    plivu dolů z Nuseláku
    a promýšlím skok
    jako blázen xmrti spasení

kolem jehovistů s krumpáči v lebkách

píšu poezii na pivní tácky
    unavenou poezii s kruhy pod očima
    poezii o lásce, kterou neznám
    poezii, která je vcelku nahovno
    poezii, kde věty končí třemi tečkami…

kolem malešické spalovny

jen se dvěma hodinami spánku
    s těžkými víčky
    a s hlavou jako razící štít
    probourávám davy mátožných postav

kolem odboček hlavní dějové linie

mastné sedačky vyslaly pár sarkastických polibků
    a tak jen s olověným pohledem
    vedu pár mlčenlivých debat
    a vyřvávám popis světa v několika prázdných slovech
    a křičím, že závod končí až smrtí všech běžců
    a podvědomí radí: prostě to udělej, prostě to udělej
    ale mě se chce spát

kolem něčeho úplně jiného

a tak stojím v tom autobuse
    a mám kudlu v zádech
    (trochu to lechtá)