Jednosměrka

zase ta hnusná ži­vo­čiš­nost
každý se bojí
jed­no­směrky,
která končí vy­so­kým útesem
& ná­sled­ným pádem dolů
kam oko ani mysl
ne­do­hlédne

konec
žádné stopy v rámci
        celého kosmu
jed­no­směrka
        ve­doucí v čase
je na čase
najít si tu správ­nou
        cestu
& roz­hod­nout se
kudy pak svou
        jed­no­směr­kou pojedu

mám strach
ale za chvíli opadne
na chvíli

být tak Do­ri­a­nem Grayem
& mít svůj obraz života
        na půdě
chodil bych tam každý
        den se zr­ca­dlem
a po­rov­ná­val bych stárn­nouci obraz
se svým ne­u­tu­cha­jí­cím mládím
leč exis­tenční de­prese
a strach z ne­ná­vratna
nás pro­vá­zejí každým metrem as­faltu
na té jed­no­směrce
která má při­ká­za­nou mi­ni­mální rych­lost
        365 dní do roka
kéž by to bylo míň