Běžná praxe

Honem, rychle, to je spěchu!
Musíme jít měřit bez od­de­chu.
Málo času na to máme.
Dámy, páni už teď ne­stí­háme,
avšak v první řadě posní­dáme. :-)
Začnem měřit v cuku letu.
Ach ne, první chybka je tu. :-(
Jedna noha sta­tivu ujela.
Stro­jem za­pi­so­va­tele slo­žila.
Říkám: „Nevadí pokusů mám mnoho,
teď jen k zá­pis­níku koho“?
V pod­paží zá­pis­ník, v zubech tužku.
Druhý pokus zdá se být lepší jen trošku.
Sice pevně stojí stroj,
ale pro mě vysoko, ojojoj!
Říkám: „Nevadí pokusů mám dost,
ovšem do­chází mi tr­pě­li­vost“!
Přeci do tře­tice všeho dob­rého.
Huráá! Zda­řilo se i bez slova spros­tého.
Nyní půjde práce pěkně od ruky.
Ha! Vy­znejte se mezi těmi čud­líky.
Enter, delete, reset, menu.
Sakra, sprostá slova však už klenu!
Zma­teně hledám po­třebný manuál.
Tu laťař cosi žvýká opodál,
že prý ner­vo­zita to je svině.
Sežral ho dnes ke sva­čině.
Hlava mi jde z toho kolem.
„Dělám s člo­vě­kem nebo s volem“?
Náhle jedna, druhá, třetí kapka.
Přišla bouřka či pře­háňka?
Ooo můj bože to je smůly :-(,
máme jistou velkou kuly.
Rychle, chvátat, do školy běžet.
POZOR! Ne­ne­chejte vý­tyčky ležet,
aby se vám ne­stalo co naší sku­pině.
Pak jste rázem všichni na vině.
Zprava zleva spo­lu­žáci se ptají.
Cestou zpět si uta­hují.
Na­zvaly nás „partou hic“,
která ne­změří vážně nic.
A jaký rým zá­vě­rem?
Vše to berte s nad­hle­dem :-)