Běžná praxe
Honem, rychle, to je spěchu!
Musíme jít měřit bez oddechu.
Málo času na to máme.
Dámy, páni už teď nestíháme,
avšak v první řadě posnídáme. :-)
Začnem měřit v cuku letu.
Ach ne, první chybka je tu. :-(
Jedna noha stativu ujela.
Strojem zapisovatele složila.
Říkám: „Nevadí pokusů mám mnoho,
teď jen k zápisníku koho“?
V podpaží zápisník, v zubech tužku.
Druhý pokus zdá se být lepší jen trošku.
Sice pevně stojí stroj,
ale pro mě vysoko, ojojoj!
Říkám: „Nevadí pokusů mám dost,
ovšem dochází mi trpělivost“!
Přeci do třetice všeho dobrého.
Huráá! Zdařilo se i bez slova sprostého.
Nyní půjde práce pěkně od ruky.
Ha! Vyznejte se mezi těmi čudlíky.
Enter, delete, reset, menu.
Sakra, sprostá slova však už klenu!
Zmateně hledám potřebný manuál.
Tu laťař cosi žvýká opodál,
že prý nervozita to je svině.
Sežral ho dnes ke svačině.
Hlava mi jde z toho kolem.
„Dělám s člověkem nebo s volem“?
Náhle jedna, druhá, třetí kapka.
Přišla bouřka či přeháňka?
Ooo můj bože to je smůly :-(,
máme jistou velkou kuly.
Rychle, chvátat, do školy běžet.
POZOR! Nenechejte výtyčky ležet,
aby se vám nestalo co naší skupině.
Pak jste rázem všichni na vině.
Zprava zleva spolužáci se ptají.
Cestou zpět si utahují.
Nazvaly nás „partou hic“,
která nezměří vážně nic.
A jaký rým závěrem?
Vše to berte s nadhledem :-)