Báseň

Když tužku v ruce mám
a papír pod ní se ohýbá,
to je jakmile nápad do­stá­vám
a múza na čelo mě líbá.

Klí­čo­vou dírkou pro­plou­vám dál
do světa jiného,světa poezie,
kde pořádá se veršů bál,
tam do­stá­vám pocit eu­fo­rie.

Pocit mimo všední dění,
takový za za­vře­nými dveřmi,
jenž pro­ží­vám na hra­nici snění
z ra­dosti i smutku,věřte mi.

Při závěru po­slední sloky
už srdce mi ne­tr­pě­li­vostí buší,
až se budu moci dlou­hými skoky
pře­nést k tomu,co jí nej­více sluší.

Na hlavu jí na­sa­dím ko­runku,
ať nese název,věčnou vzpo­mínku.