Báseň
30. 1. 2005 (před 17 lety) — Štoky
Když tužku v ruce mám
a papír pod ní se ohýbá,
to je jakmile nápad dostávám
a múza na čelo mě líbá.
Klíčovou dírkou proplouvám dál
do světa jiného,světa poezie,
kde pořádá se veršů bál,
tam dostávám pocit euforie.
Pocit mimo všední dění,
takový za zavřenými dveřmi,
jenž prožívám na hranici snění
z radosti i smutku,věřte mi.
Při závěru poslední sloky
už srdce mi netrpělivostí buší,
až se budu moci dlouhými skoky
přenést k tomu,co jí nejvíce sluší.
Na hlavu jí nasadím korunku,
ať nese název,věčnou vzpomínku.