k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Half life 2: Episode 2

13. 11. 2007 (aktualizováno 20. 11.) (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

(velice stručná re­cenze + fo­to­ga­le­rický průlet hrou)

Hraju všechno, pokud je to Half life. No skoro; ještě snesu Si­mu­trans (už dva a půl roku!) a ná­vy­ko­vou rych­lovku Ge­o­me­try wars. Ale jinak jsem svůj sou­časný po­čí­ta­čově herní svět uza­vřel v bub­lině Half life. Po­pravdě, nehrál jsem první díl, ale jeho druhé po­kra­čo­vání + epi­sode 1 mě na­prosto nadchly a za­mi­lo­val jsem si po­stavu ml­čen­li­vého vědce Go­r­dona Fre­e­mana.


A teď je čas na druhou epi­zodu, která vyšla po 16 mě­sí­cích vývoje ve studiu vel­kého tlus­tého Gabea Newella. No, nemá cenu plkat a krou­žit kolem, jde se na věc.

Epi­sode two *je za­tra­ceně krátká hra, ale taky za­tra­ceně dobrá hra, která nikdy nenudí (ono je to taky vzhle­dem k době hry fak­ticky ne­možné). Dá se dohrát v ho­ri­zontu 4 až 6 hodin; záleží jenom na tom, jak moc se člověk kochá. Na­po­prvé mi EP2 za­brala dost času, na­po­druhé jen 4 a půl hodiny (to se ví, že si to, za ty prachy, pár­krát do­hraji). Avšak hrací doba je plně na­šla­paná a zcela bez hlu­chých míst. Do­čkáme se jízdy v autě (ono je to spíš ně­ko­lik sva­ře­ných trubek na které někdo plác­nul blok motoru), ně­ko­lika pře­kva­pení, blou­dění v norách Ant­li­onů, (de­cent­ního) roz­mo­tá­vání pří­běhu, veliké zá­vě­rečné bitvy, ně­ko­lika pa­měti­hod­ných sou­bojů, spo­lu­práce s Alyx, spo­lu­práce s jedním Vor­ti­gaun­tem, který je jednak za­bi­ják jak řemen a druhak trousí docela veselé po­známky, *Hun­terů – nových pro­tiv­níků, které si prostě musíte ob­lí­bit (jsou odolní, rychlí a ne­bez­peční, ale boj s nimi je vždy za­jí­mavý), trochu humoru (prý že za­bí­jel Hun­tery holýma rukama!), odpalu ba­lis­tické střely, smrti jedné z hlav­ních postav a tak dále a tak dále. Víc už nechci říkat, abych ne­pro­s­zra­dil moc (i když jsem už řekl víc než by se slu­šelo).

Co se gra­fiky týče, je na tom EP2 lépe než EP1. Po­rov­nat s jinými sou­čas­nými hrami nemůžu, pro­tože jsem nic jiného v po­slední době nehrál (to mě při­vádí k otázce, co jsem na­po­sledy vlastně hrál, hmmm). Podle mě gra­fika EP2 vypadá pěkně, oproti EP1 při­byly nějaké nové efekty, ale hlavně se ode­hrává v (re­la­tivně) ote­vřené kra­jině, v pří­rodě a v lesích. Paráda. (pozn: když budete na­sta­vo­vat gra­fiku, obě­tujte všechno kvůli HDR, stojí to za to).

fo­to­ga­le­rický průlet hrou

Během oněch dvou prů­letů hrou jsem na­fo­til přes 500 scre­en­shotů. Ně­které z nich jsou dole.

Pozn: Fotky po­krý­vají celou hru, takže, kdo si nechce zkazit po­ži­tek ze hry, neměl by se na ně vůbec dívat.

Ci­ta­dela je v tros­kách a zů­st­aol po ní jen efek­těně modře zářící něco. Další mo­mentka zni­če­ného City 17. Brzo po vhodu do dolů. Druhé na­dech­nutí čer­stvého vzdu­chu. Dý­chejte zhlu­boka, za­ne­dlouho se po­no­říme do smr­du­tých hlubin. Na­vá­zání spo­jení se zá­klad­nou White Forrest. Šachta ví­těz­ství. První se­tkání s Hun­te­rem První oka­mžiky hry. Tohle už tu bylo, ale ted to navíc vy­buchuje Sce­ne­rie zni­če­ného City 17 Stará dieslová lo­ko­mo­tiva, roz­padlé budovy, mrtví Ant­li­oni. Krása! Fre­e­man se plazí tunely Ant­li­onů. Larvy Ant­li­onů jsou sice pěkně hnusné, ale po rozšlápnutí z nich vy­padne něco jako malá lé­kár­nička. Pod­zemní jes­kyně, které Gordon na­vštíví krátce po za­čátku hry. Topíme se – nor­málka. Po­známka Go­r­dona Fre­e­mana: Ant­li­oni ne­u­mějí plavat. To samé, ale z jiného úhlu po­hledu. Ant­li­oní tunel, ten brouk na konci ant­li­oní dělník, který po vás plive ky­se­linu. Pěkně otravná havěť. Obrana před ne­u­tu­cha­jí­cím pří­va­lem brouků. Pozn: čím víc světel, tím víc brouků. Na­štěstí, že máte k ruce dvě au­to­ma­tické střílny a dva po­divné týpky. Pohled k nebi z hlu­biny pe­kelné za­hřeje na duši. Tro­jice Vor­ti­gauntů, která přišla na pomoc. I když na to ne­vy­pa­dají, jsou to pr­votřídní za­bi­jáci. Takhle vypadá boj pěkně z po­vzdálí. Vor­ti­gaunti dokáží le­da­cos: léčit zra­nění a na­ha­zo­vat motory bez dotyku ruky. Vortal coil, ví­tejte! Zase scéna z obrany před brouky. Jakmile začne hrát hudba, spustí se ta pravá akce. G-man a Alyx. Asi se si­tu­ace moc ne­ob­jasní, když pro­zra­dím, že Alyx je v bez­vě­domí a G-man od­lo­žil svůj kufřík. Alyx je už zdravá, ale pořád trochu ztuhlá. G-man je jako ob­vykle zá­hadný jako hrad v Kar­pa­tech. Azbuka všude kam se po­dí­váš. Tam dole jeden Vor­ti­gaunt stojí mno­ho­ná­sobné pře­sile. Vorti umějí mimo jiné om­chro­mit chro­báky, kteří se plá­cají nohama nahoru a jsou velice snadný cíl pro palbu z bro­kov­nice. Zase jsem někam spad­nul, lezu nahoru a na­proti mi padají jiné (vět­ši­nou hořící) před­měty. Kuk! Tohle už mi ne­dě­lej Vorte, nebo tě stře­lím přímo mezi oči. Ty máš jenom jedno oko?! No, prostě tě od­prásknu. Výtah jede, ale brouci se pořád snaží. Prů­mys­lová ar­chi­tek­tura a HDR, krásná kom­bi­nace. Gu­ar­dian je další z tvorů v Half life, kteří nemají rádi Go­r­dona Fre­e­mana. To je on, ten mi kryl záda a dělal si ze mě srandu! Přímo v srdci brou­čího hnízda. Už jde. Další věc, která ze srdce touží sníst Go­drona Fre­e­mana. Síly Com­bine se pře­sou­vají. Výtah (sa­mo­zřejmě ne­funkční). Com­bine se stě­hují a jdou po nás. A že jich je… Alyx, vort a por­tá­lový hu­ri­kán. A furt a furt. Na druhé straně mostu je po­jízdné auto, ale nebude vůbec lehké se k němu dostat. Hoří, má pa­nenko! Krásná ko­o­pe­race. Fre­e­man se pro­bíjí a Alyx ho kryje shora. Ten modrý parsek je za­mě­řo­vač pušky, kterou nás kryje Alyx Další mo­mentka. Tady mě fas­ci­no­vala hlavně ty člě­nité stavby z plechu. Zombie v pla­me­nech. Zombie v che­mic­kém odpadu. Zombie pod palbou. Temné zá­koutí se zom­bí­kem. Zase ten za­tra­cený modrý hu­ri­kán. Auto. Nějak nevím, co víc k tomu říct. Snad jenom, že ten Vort vypadá pěkně slizce. Pohled skrz mříže. Upá­lení zom­bíci. Ach ty stíny Most se hroutí! Nevadí! Alyx by se nějak chtěla za­vdě­čit Vor­tovi. No uvi­díme… V autě je to vážně zábava. Za­sta­vil jsem jenom abych se mohl kochat vý­hle­dem. Není čas, jedeme dál. První pře­střelka se sku­pin­kou Hun­terů. Jeden Hunter je mrtvý, ale ještě se jich pár za­staví. Hunter je ide­ální domácí zví­řátko. Rychle běhá, má dva bodce, na­ko­pává a má smr­tící kanony. Spinká! Už ne­tr­pě­livě čeká za rohem. Týmová práce. Alyx se po­kouší spojit s rebely, ale máme slabý signál. Teď je tam Alyx… …a teď Hunter. Křičel jsem na něj: „ne­mů­žeš projít“, ale oči­vidně mu to žíly ne­tr­halo. Teď! Už sice nevím co přesně, ale když to říká… Pohled skrz okno osa­mělé budovy. Místo ha­vá­rie. Go­r­do­novi se roz­ml­žilo vidění, což zna­mená, že je poblíž Advi­sor. Com­bine Advi­sor, který vypadá jako docela so­lidní hou­senka. Miluju Hun­tery a sou­boje s nimi na opuš­tě­ných sa­mo­tách. Alyx in da house. Ehm! Holka jedeme, tady špatně hrajou. Prostě ji za­bi­jeme, mrchu za­kuk­le­nou. Ono se t obrání. Gra­fické efekty! Krása! I když nemám ponětí, co to vlastně je. Alyx je kapku bez­mocná, ale Gordon si může nechat zajít chuť, pro­tože on je na tom úplně stejně. Ještě, kdyby to auto mělo rádio… Musíme pryč, na cestu k moři nebo do hor a musíme hned tohle je vězení… Já jsem utrousil jenom ně­ko­lik nejap­ných po­zná­mek a on začal trou­sit miny. Už to hoří, je to v klidu. Zá­ve­rečná ex­ploze a jdeme dál. Mazej dolu z mýho auta! Fre­e­man se žene ve svém bou­ráku a to co ne­za­střelí, to pře­jede. Miluju tyhle prů­mys­lové kom­plexy. Další věc, která mě nemá ráda. Tahle na mě střílí z pa­lub­ního ku­le­metu a vrhá po mě Velké Vý­bušné Věci ™. Otáčí se a při­pra­vuje se k dal­šímu náletu. Ale tenhle bude jeho po­slední. „Alyx jedeme pryč! Vi­dě­las ty ceny?“ „Jít tudy je se­be­vražda, ale myslím, že Gordom by si to laj­snul.“ Ko­li­krát jsem to jenom slyšel… Tímhle vra­ko­viš­těm jsem musel pro­klič­ko­vat za­tímco po mě stří­lely tři obří smr­tící kanony a nohy mi oku­so­valy zombie. Prostě nor­málka… Pak barman řekl: „A jak to bude s pla­ce­ním?“ a Alyx hned vy­táhla bou­chačku. Při hle­dání skry­tých zásob rebelů si člověk užije i ně­ja­kou tu srandu. Hunter in da house. Brácha říkal: „Jdi do sklepa, tam se ne­mů­žou dostat.“ A hopla, hned tam byli tři. Kli­katé cesty plné pře­kva­pení. Pořád toho tady létá docela dost, ale na­štěstí toho taky dost sa­mo­volně padá. Ženeme se kra­ji­nou ve stínu hor­ských ve­li­kánů. Jenom ty stromy vy­pa­dají ka­pá­nek divně. Si­tu­ace je ne­ve­selá: padli jsme do léčky a ted jsme ob­lé­hání v jednom opuš­tě­ném sta­vení. Ale s touhle holku to snad ani špatně skon­čit nemůže. Alyx se vskutku činila. Všude kolem baráku jsou zá­stupy vojáků Com­bine a ně­ko­lik Hun­terů. Pravá sranda začne v oka­mžiku, kdy ty bestie vlezou dovnitř. Ty bestie, padej z mýho hradu! Boje se už pře­nesly dovnitř. Jsou tady! Hun­teři jsou takoví menší Stri­deři, jsou dost silní, ale na­toz­díl od svých vět­ších kolegů vlezou téměř všude. Masakr na chodbě před lož­ni­cemi. Je mrtvej, ale pořád jich ně­ko­lik čeká na zá­praží. Sni­per­kuš je velice hezká zbran, ale má hroz­nou ba­lis­tiku. Ne, opravdu ne­hra­jeme hru na babu s od­jiš­tě­ným gra­ná­tem. Tady se stal ten pa­mátný souboj a obrana při ob­lé­hání. Pevně se drž děvče, teď to bude trochu bolet. Tady leté dropship, ale myslím, že za chvíli stejně spadne. Marná sláva. Tady nám ožil jeden Stri­der, ko­chejte se. Stejná scéna je na dal­ších asi sto fot­kách. Dog mu dává kapky. Dog mu dává sodu. Dog mu dává ži­vo­čišné uhlí. Krev? Já myslel, že je to něco jako robot?! Tady už je po něm. Dog od­klízí trosky dropshipu. sem vložte vtipný ko­men­tář sem vložte další vtipný ko­men­tář Výjezd z tunelu a Go­r­dona za vo­lan­tem zase osle­pilo HDR. Hele brána. Alyx, vsadím svoje slo­vutné pá­či­dlo, že je zase za­blo­ko­vaná Stri­der se snaží, ale marně. Hmm, ten kanon vypadá jako… však vy dobře víte, jako co vypadá! Myslím, že se snaží doga za­šláp­nout Děti, ne­ple­tťe se těm ob­rov­ským mon­st­rům pod nohama. Krvavá sprška, ách! Tohle už tu bylo. Blí­žíme se v White Forrest. Už jenom jedna zá­kruta a budeme tam. Štastné hle­dání po letech (vlastně mi­nu­tách nebo tak nějak). Alyx a jeho ro­bo­pes. Vždycky si kladu otázku, kolik muselo stát úsilí vy­tvo­řit jeho docela in­te­li­gentní umělou in­te­li­genci. Ra­ke­tový motor byl vy­mo­de­lo­ván s ob­di­vu­hod­ným de­tai­lem. Do­stali se do zá­klady před druhé silo, ale ne­po­čí­tali s jednou ma­lič­kostí: s Fre­e­ma­nem. Hun­teři se (zase) do­stali dovnitř a (zase) pěkně řádí. Pře­kva­pení. Touhle dírou se k nám do­stali. Pointa dne je jim v tom za­brá­nit. Com­bine Advi­sor nám tu nesmí chybět. Tenhle stri­der ne­kouše, je na­štěstí vy­cpaný. Je to velice jed­no­du­ché, stačí vzít gra­vity gunem nálož a hodíte ji na Stri­dera. Pak stačí vzít li­bo­vol­nou zbran a nálož roz­stře­lit. Tak mě napadá, proč jsme sakra do té nálože ne­na­in­sta­lo­vali ně­ja­kou roz­bušku. Další fotka cvič­ného stri­dera. To je ta slavná nálož také známá jako Mag­nus­so­nův device (po­jme­no­vané podle jed­noho idiota, ketrý spí s ba­lis­tic­kou stře­lou pod pol­štá­řem) Dávej bacha na moje fáro! Stmívá se a bitva při­tu­huje. Tady je plán: My se budeme dívat z po­vzdálí, za­tímco Fre­e­man všechno vy­kydlí. Hun­teři se nej­lépe pa­ci­fi­kují tím, že se na­be­rou na kapotu auta (nej­lépe s turbem). chlape, ty buseš můj! Mo­men­tálně si nejsem zcela jist, co se právě děje, ale myslí, že to má něco spo­leč­ného s tím obřím stri­de­rem přímo nade mnou a smr­tí­cími bodáky, kte­rými se mě po­kouší roz­ře­zat na kou­síčky. Budova narvaná zá­so­bami v tros­kách. Ne­za­po­mente si za­pnout bez­peč­nostní pásy, při­chází náraz. Stri­deři ne­mo­hou dostat Fre­e­mana a tak sei vy­bí­její zlost na bez­bran­ných dře­vě­ných bu­do­vách… … které se ovšem tak krásně de­stru­ují. Takže mu to v pod­statě schva­luji. Už už to vy­pa­dalo, že je všechno vy­ří­zeno, ale na­jed­nou šlo všechno do háje. Ne­u­stále se divím, že tahle kára pořád ještě jezdí. Blí­žíme se do finále. Jak jinak než vý­ta­hem. Velké čer­vené tla­čítko… Ach… Smím? Už? Ještě ne. Už? Ještě ne. Už? Už! Zá­ve­rečná křeč ci­ta­dely part 1. Zá­ve­rečná křeč ci­ta­dely part 2. Vši­mejte si krás­ných efektů a de­strukce všeho v do­hledu. Zmiz červe! Zase ta samá si­tu­ace, ale v jiný oka­mžik. Ani nevím, proč jsem tohle pořád fotil. Vr­tu­l­ník od­borně na­zý­vaný mixér nás prav­dě­po­dobně do­praví přímo do Epi­zody 3. Ne­dí­vejte se, tohle je úplný konec hry. Pře­kva­pení!
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz