k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Choke on my Groundhog, YOU BASTARD ROBOTS

29. 8. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Pe­t­rimu Pur­hovi se zase jednou něco po­vedlo. Po po­di­vu­hodné Crayon Phy­s­ics vy­tvo­řil Choke on my Ground­hog, YOU BASTARD ROBOTS, která je po­dobně uni­kátní (ne, že by toho víc ne­u­dě­lal, ale jediné tyhle dvě jsem hrál).

Jde o jed­no­du­chou vě­cičku: je tu ob­dél­ní­ková aréna na lin­ko­va­ném sešitě, pa­ná­ček s bou­chač­kou a fůra na­ma­lo­va­ných robotů, kteří po­tře­bují pro­klepnout kotel. První dojmy nic moc, co? Dalo-by-se-říct tuc­tová ko­sička-stří­lečka.

Navíc jsou úrovně na­vr­ženy tak ob­tížně, že není možné je projít na jeden pokus a než hráč vy­střílí všechny po­tvory, zemře. Ale tady na­stává bod zlomu. Po smrti se čas vrátí zase na za­čá­tek a s po vašem boku bojuje vaše minulá in­kar­nace. Po­hy­buje se přesně jako vy v mi­nu­lém pokusu a zemře přesně v ten oka­mžik, co minule. A pak když ze­mřete znovu, tak se to opa­kuje a při­bude další váš otisk do proudu času. A znovu a znovu. Si­tu­ace se stává ne­pře­hled­nou, všude je spousta panáků, kteří střílí a umí­rají, člověk neví, který z nich je právě on, ale hlavní je, že to jede a člověk se do­stane zase o kousek dál.

A to je hlavní idea, na které Purhi svojí hru po­sta­vil. Ná­vraty se dají také vy­u­ží­vat jako stra­te­gický ele­ment, kdy jdete po ro­bo­tech třeba nalevo s tím že víte, že vás brzo zabijí, ale v další rundě máte krytou levou stranu a můžete kosit stroje vpravo. Nebo třeba jak­koli jinak. Ale právě takhle – vra­ce­ním v čase a novými in­kar­na­cemi – se po­stupně pro­kou­šete do konce levelu a tempo se stup­ňuje…

Do toho všeho hraje jed­no­du­chá hu­dební smyčka, která by začala silně lézt na nervy, kdy­byste u hry strá­vili víc jak půl hodiny. Po­pravdě, není to zábava na dlouho, ale v tom malém ča­so­vém výseku působí jed­no­du­chá hra­tel­nost opravdu ná­vy­kově a člověk si říká: „hele kámo, tohle je fakt dobrý.

Asi byste po mě chtěli nějaký ver­dikt, co? Vždyť já jsem ho už řekl: „hele kámo, tohle je fakt dobrý.“ A je to tak.


píše k47 & hosté, ascii@k47.cz