k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

žijte, jako kdyby to mělo být naposledy

14. 7. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

A teď to myslím zcela vážně. V srpnu v Ženevě zapnou LHC, sráž­kami částic vznikne černá díra nebo stran­ge­lety a v ten oka­mžik za­nikne celá slu­neční sou­stava a při­lehlé okolí. Prav­dě­po­dob­nost je sice malá, ale nějaká tady je a pro sichr žijte jako kdyby tohle byl váš po­slední měsíc v životě.

Pe­si­musus je na místě, ale…

Už je to více než rok, co jsem napsal první Aryt­mii, která byla víc než cokoli jiného au­to­ma­tic­kým textem, který neměl ja­ké­koli ambice na další ex­panzi. Přesto se tak stalo a vznikla celá série. Každým dílem jsem se od­chy­lo­val od pů­vod­ního kurzu a říkal jsem si, že právě ten sou­časný je ten po­slední a po něm už ne­při­jde žádný další. Říkal jsem si to i Na palubě křiž­níku Mortis Aryt­mia, ale zradil jsem sám sebe.

Potom, co jsem dopsal Útěk z ex­plo­du­jící pla­nety – příběh dvou lidí s pro­blémy a sa­mo­tou, pustil jsem se na ten samý tenký led ještě jednou a vý­sled­kem je dlouho anon­co­vaná po­vídka Ano­ma­lo­ca­ris de­t­ri­men­tum. Už před pár dny jsem na Twit­teru psal (ne­za­po­meňte mě ná­sle­do­vat), že padla po­slední klapka a čeká se na nej­bližší oka­mžik, kdy se Ano­ma­lo­ca­ris de­t­ri­men­tum do­stane do stavu online. A ten nastal právě teď.

Ano­ma­lo­ca­ris de­t­ri­men­tum, tedy šestý díl Aryt­mie s nej­po­div­něj­ším názvem všech dob, byl docela oříšek. Pořád jsem ne­vě­děl co psát a jak se to bude jme­no­vat, pořád jsem si říkal, že to není dost dobré, pořád jsem to pře­pi­so­val, pořád mi tam něco chy­bělo, pořád to nebyla Aryt­mie, pořád to nebyl ten au­to­ma­tický koktejl a kaskáda bi­zar­ností. Bylo to takové jiné. Ale na­ko­nec Ano­ma­lo­ca­ris de­t­ri­men­tum ob­sa­huje všechno pod­statné: be­ze­jmen­ného hrdinu, ne­mož­nost ko­mu­ni­kace a činu, Ší­len­ství & Smutek, osa­mě­lost, drogu Y, Bestii, De­tek­tiva, Ide­o­po­li­cii, Sys­té­mové Su­per­vi­zory, jednu válku, or­bi­tální bom­bar­déry, exodus, motiv konce světa z rukou člo­věka, který sedí na svém Stroji konce světa (dneska velice ak­tu­ální) a smysl všeho je od­ha­len v ně­ko­lika po­sled­ních slo­vech.

Taky jsem se pořád sám sebe ptal: Bude to někdo číst? Bude to někoho za­jí­mat? Bude to někoho bavit? Ale pak jsem si uvě­do­mil, že v srpnu kon­číme, takže je to vlastně jedno.

A to je všechno k Ano­ma­lo­ca­ris de­t­ri­men­tum, která roz­hodně nebude po­slední Aryt­mií, pro­tože už teď mám na­psáno ně­ko­lik od­stavců dal­šího pří­běhu.


Na­ko­nec ob­vyklé ob­vyk­losti: strip 669.zkcd ke kte­rému bych měl po­známku: David Grudl opravdu není můj idol a opravdu nemám v pokoji jeho pla­káty. Ta­ko­váhle nař­čení rázně od­mí­tám!


PS: Teď mě tak napadá, že ten ti­tu­lek je vlastně docela veliká pa­ro­die. Inu, Bud­histi…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz