Žijeme ve světě digitálních prostředníků

Minule to bylo 12 kladiv, dneska je na řadě povídka o toasteru.

I když to není úplně pravda – jednak jde přece jenom o něco víc než jen o kuchyňský spotřebič a druhak jsou to dva prozaické kusy: kraťoučký Life as a service a až-směšně-triviální Svět prostředníků. A pointa? Mikro-příběhy o technologii, která nám nepatří a nepracuje pro nás, ale proti nám, technologii, která toho o nás ví víc než my sami, ale nic neřekne a rozhoduje za nás a tím pádem k nám přistupuje jako k nesvéprávným lidem (viz. externí a interní inteligence o které budu psát někdy příště).

K tématu:

• V Řecku se na několika místech zbavili prostředníků v obchodu s některými potravinami a najednou zemědělci a koneční spotřebitelé mají lepší podmínky.
• Zábavní průmysl/kultura je zatížena parazitickými prostředníky a díky tomu nesmírně trpí. Když se jich zbavíme, bude se nám hned lépe dýchat.
• Na internetu nemůžete nic udělat přímo, ale skrz několik vrstev prostředníků, jak ukazuje následující citát:

„Even a simple, singular transaction, such as buying a pair of shoes online touches your bank, the merchant card processor, the retail or wholesale vendor, the shoe manufacturer, the shipping company, your Internet service provider, the company that runs or manages the ecommerce engine that makes it possible, and every technology infrastructure organization that supports them. That's a lot of opportunity for any single bit of your transaction to be stored, shared, or otherwise mis-used.“

A co z toho plyne? Že musíme provozovat vlastní mesh sítě, nejlépe bezdrátové sítě z kvadrokoptér (ale o tom snad někdy příště).