Zabral jsem do pedálů a svět se roztočil.

Po několika „zimních“ měsících jsem opět vytáhnul kolo a opět (jako každý rok) jsem zjistil, jaká je to krása. To jen tak na úvod.

p-o-e-z-i-e, ta už tu dlouho nebyla. Před nějakou dobou jsem se nevyspalý plahočil do školy přeplněným autobusem. Stál jsem u dveří a najednou můj mozek začal samočinně generovat verše. A pak vznikla šílenost Když skončím s kudlou v zádech v přeplněným autobuse 391 směr Depo Hostivař…. Je to poe je hloupá, vulgární, prázdná a dementní, takže by ji nikdo neměl ve vlastním zájmu číst.

g-r-a-f-i-k-a, ta tu byla minule, ale další neuškodí. Last photo of nameless soldier jsem původně udělal jako svoje deviantID – poškrábaná, rozostřená fotka, která se topí v tmavě červené barvě a černých stínech.

Nakonec tu máme trochu sugestivní novinku v Antiblog, která je ovšem do puntíku pravdivá.