Zabral jsem do pedálů a svět se roztočil.

Po ně­ko­lika „zim­ních“ mě­sí­cích jsem opět vy­táh­nul kolo a opět (jako každý rok) jsem zjis­til, jaká je to krása. To jen tak na úvod.

p-o-e-z-i-e, ta už tu dlouho nebyla. Před ně­ja­kou dobou jsem se ne­vy­spalý pla­ho­čil do školy pře­pl­ně­ným au­to­bu­sem. Stál jsem u dveří a na­jed­nou můj mozek začal sa­mo­činně ge­ne­ro­vat verše. A pak vznikla ší­le­nost Když skon­čím s kudlou v zádech v pře­pl­ně­ným au­to­buse 391 směr Depo Hos­ti­vař…. Je to poe je hloupá, vul­gární, prázdná a de­mentní, takže by ji nikdo neměl ve vlast­ním zájmu číst.

g-r-a-f-i-k-a, ta tu byla minule, ale další ne­uškodí. Last photo of na­me­less sol­dier jsem pů­vodně udělal jako svoje de­vi­an­tID – po­škrá­baná, rozostřená fotka, která se topí v tmavě čer­vené barvě a čer­ných stí­nech.

Na­ko­nec tu máme trochu su­ges­tivní no­vinku v An­ti­blog, která je ovšem do pun­tíku prav­divá.