k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

With a bit of luck, his life was ruined forever

29. 5. 2015 — k47 (CC by) (♪)

Po­slední dobou si při­pa­dám nějak takhle. Ne jako Hunter S. Thomp­son, ne jako ten acid freak, ale jako ten chlá­pek v saku na konci videa.

With a bit of luck, his life was ruined fo­re­ver. Always thin­king that just behind some narrow door in all his fa­vo­rite bars, men, in red woolen shirts, were get­ting in­cre­di­ble kicks from things he'll never know.

Asi tak.

Když už tu mluvím o HST, měl bych se zmínit, že mi (ne)dávno přišel The Great Shark Hunt – sbírka článků a gonzo re­por­táží, které HST během let napsal. Kniha ob­sa­huje takové kla­siky jako: The Ken­tucky Derby Is De­ca­dent and De­pra­ved, The Temptati­ons of Jean-Claude Killy nebo Strange Rum­b­lings in Aztlan. První jme­no­vaný je po­va­žo­ván za za­čá­tek gonzo žur­na­lis­tiky, která o pár let poz­ději vy­vr­cho­lila v kul­tovní Fear and Lo­athing in Las Vegas. I když tech­nicky, Thomp­son po­va­žuje Fear and Lo­athing za ne­ú­spěšný pokus gonzo žur­na­lis­tiky. Jeho pů­vodní před­stava byla mnohem hrubší a su­ro­vější, jak se (mimo jiné) píše v „The Great Shark Hunt“:

[…] Fear & Lo­athing in Las Vegas is a failed ex­pe­ri­ment in Gonzo Jour­na­lism. My idea was to buy a fat no­te­book and record the whole thing, as it hap­pe­ned, then send in the no­te­book for pu­b­li­cation – wi­thout edi­ting. That way, I felt, the eye & mind of the jour­na­list would be functi­o­ning as a camera. The wri­ting would be se­lective & ne­cessa­rily in­ter­pre­tive – but once the image was writ­ten, the words would be final; in the same way that a Car­tier-Bres­son pho­to­graph is always (he says) the full-frame ne­ga­tive. No al­te­rati­ons in the dar­kroom, no cut­ting or crop­ping, no spo­tting… no edi­ting.

Co dál?

V po­slední době jsem také na­ra­zil na vý­bor­nou ana­lýzu filmu Apo­ca­ly­pse Now a kráte na to na Apo­ca­ly­pse Pooh – pra­předka všech fil­mo­vých mash-upů, který byl sestří­hán roku 1987, dávno před You­Tube, dávno před in­ter­ne­to­vým videem, hlu­boko v době VHS kazet.

K tomuto videu mě dovedl This exists – jeden z my­ri­ády „na­uč­ných“ You­Tube kanálů, které jsou více méně jen pouhé kom­pi­lace bi­zar­ností a fak­to­idů – tedy přesně tím, proti čemu by Niel Postman zuřivě pro­tes­to­val. K This exists mě do­vedlo THAC fórum, kde se dis­ku­tuje o 44 – po­ten­ci­ální při­pra­vo­vané sérii, která bude du­chov­ním po­kra­čo­vá­ním kul­tovní kla­siky Marble Hor­nets. K THAC fóru mě na­smě­ro­val BNWYDSE pod­cast, k němu mě dovedl you­tube kanál troy­ha­sa­ca­mera, ke kte­rému jsem se ob­rá­til po skon­čení Marble Hor­nets. Jak jsem se dostal k Marble Hor­nets, si už ne­vzpo­mí­nám, ale jasně si vy­ba­vuji těch ně­ko­lik prv­ních nocí a sví­tání uto­pe­ných v mlze, kdy jsem hltal en­t­ries po de­sít­kách. Těch ně­ko­lika dnů mě, stejně jako de­sítky tisíc dal­ších lidí, vy­tré­no­valo, abych jako Pav­lo­vovi psi re­a­go­val na každý šum, na­ru­šení a chyby obrazu a zvuku, pro­tože to zna­me­nalo, že ne­vy­svět­li­telná a ne­za­sta­vi­telná kos­mická hrůza ztě­les­něná do podoby sle­ner­mana/ope­ra­tora je za rohem.

A dál?

Ter­mi­na­lity! Od po­slední ak­tu­a­li­zace uběhlo už hodně vody a proto tu zve­řej­ním rovnou čtyři frag­menty: T15 – K., který na scénu uvádí K., T16 – Konec světa, který sle­duje cesty našich hrdinů, jak utí­kají až na zmí­něný konec světa, T17 – Tomy, který před­sta­vuje Rubina starého ka­ma­ráda, v jehož domě na konci světa naši hr­di­nové na chvíli najdou úto­čiště a T18 – Velkej a malej Pítr, který po­pi­suje noc na konci světa. Vo­dítky všech čtyř částí jsou jejich po­slední věty.

A dál?

Už nic. Snad jen že al­ter­na­tivní název mojí fik­tivní auto-bi­o­gra­fie by také mohl být Pouhý Po­zo­ro­va­tel. Vy­svět­lení se na­chází v re­portu z Pra­go­F­Festu.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz