Všechno probíhá podle plánu, nevím sice podle jakého, ale všechno podle něj probíhá

(Nepropadejte panice, jde jenom o malou aktualizaci o tom, co se děje na rozhraní mých bříšek prstů a povrchem mojí zasviněné klávesnice.)

Zase píšu. Nijak zásadně. Ale konečně se aspoň něco děje.

Tak za prvé: Horečka – výsledek loňského horečnatého NaNoWriNa – je hotová, opravená, dokončená a připravená. Zbývá ještě vyjasnit několik posledních poznámek a anotací, kterými je celý text hojně doplněn a pak přijde čas publikace. I když jde o lehkou sci-fi fikci odehrávající se v blízké budoucnosti, často zmiňuji, parafrázuji a narážím na skutečné události a fakta. Ty jsou mnohdy jenom stěží uvěřitelné v tom, jak před námi dláždí cestu k dystopickým zítřkům, ale přesto se to všechno tady a teď. Problém s Horečkou je takový, že její realita je utržená ze řetězu a všechny zmíněné neradostné vyhlídky se v ní naprosto ztrácejí. Právě proto jsem se rozhodl všechny tyhle části opatřit poznámkami a odkazy na zdroje a podrobnější informace, aby povídka vyzněla o něco naléhavěji.

Kromě Horečky se právě věnuji třem dalším povídkám: Věk Bolesti, BC a Mad World.

Jako všechno, co dělám, má i tahle trojice dlouhou a propletenou historii. BC (takhle se povídka skutečně jmenuje, ale už si nepamatuji, co název přesně znamená) jsem začal psát v roce 2008, Věk Bolesti nejspíš minulé léto a Mad World taky před dlouhou dobou.

BC je z trojice nejzajímavější a to nejenom tím, že jí táhne na pátý rok. Právě v téhle povídce se poprvé objevily tři téměř bezejmenné postavy S., U. a Kovboj. Později jsem je propojil s Terminalitou, dal jim pořádná jména (Malej Marty, Jesse a Mu) a následně z Terminality zpětně importoval některá fakta, příběhové linky a dějové pozadí do BC (viz Předmluva k Terminalitě). Když jsem zase začal na BC dělat a pročítal si všechny poznámky a vybíral, jaké fragmenty bych v mohl použít, mi došlo, že jedna z téhle trojice postav a hlavní protagonista prototypu pracovně pojmenovaného Monstrum jsou jedna a ta samá osoba – stejná minulost, podobný přístup k životu, schodný charakter. Následovalo další propojování příběhů.

Ale to není všechno. Právě fragment Monstrum a povídka Mad World jsou v podstatě identické příběhy jenom s tím rozdílem, že ten první je temný a ten druhý se nese v lehčím duchu i když také neskončí nijak vesele. (O Mad World/Monstrum se zmiňuji tady a jak je vidno, tak jsem tenhle příběh plánoval pro NaNoWriMo 2011.)

A jak do toho všeho zapadá Věk Bolesti? Na úplném konci se vyskytne jeden z protagonistů z BC (jediný z trojice, který přežije).

Jak je vidět, tak naprostá většina toho, co napíšu, se dřív nebo později stane součástí jednoho z několika příběhových superbloků. Možná proto mi všechno tak dlouho trvá.