k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Virtuální detox

22. 2. 2011 — k47 (CC by-nc-sa)
CC by (zdroj)

Vir­tu­ální detox je proces, kdy se tělo pi­sa­tele naoko zba­vuje škod­li­vých in­for­mací, pro­střed­nic­tvím in­ter­netu.

Asi takhle, dru­gové, mám na srdci docela dost věcí. Přes­něji: můj TODO list dosáhl ve­li­kosti 142kB a to už pře­stává všechna sranda. Mám ro­ze­psáno spoustu článků, spoustu ší­le­ných nápadů, během krátké nemoci ve mě vzplála idea (čás­tečně in­spi­ro­vaná špat­ným filmem Mon­sters, kul­tovní Apo­ka­ly­p­sou a zá­sadní no­ve­lou Srdce tem­noty) na něco, co pů­vodně neslo ozna­čení Aryt­mie 12, aby to bylo vzá­pětí pře­jme­no­váno na Mia. V praxi se pak uká­zalo, že to není nápad tak skvělý, jak se mi jevilo v kr­vá­ci­vých af­ric­kých ho­reč­kách. Ale třeba to někdy zrecykluju.

→ Nicméně jedno je jisté: po­tře­bu­jeme, aby byl na­to­čen nový Ne­twork – jeho verze pro druhou dekádu nového mi­lé­nia. Po­tře­bu­jeme, aby nějaký šílený ka­za­tel vy­bur­co­val davy z apatie, po­tře­bu­jeme, aby nám někdo řekl, že se nejdřív musíme za­tra­ceně na­štvat a pak bude všechno možné. Pak můžou shořet i de­se­ti­letí stará hnízda se­ve­ro­af­ric­kých dik­tá­torů.

→ V po­slední době mě fas­ci­nuje hlavně tech­no­lo­gie a její ne­vy­hnu­telná fúze s člo­vě­kem. Stejně jako Ray Kur­t­zweil jsem veliký op­ti­mista a věřím, nás tech­no­lo­gie ne­o­vládne, ale my ovlád­neme ji. Jak se říká v tomhle zá­znamu před­nášky Here Be Elect­ric Dra­gons z hac­ker­ské kon­fe­rence CCC – stroje budou kon­stru­o­vány v ta­ko­vém pro­středí, kde nebude příliš velká po­ptávka, aby měly svo­bod­nou vůli a do­ká­zaly nás ovlád­nout. Mi­mo­cho­dem to video je za­tra­ceně za­jí­mavé a stojí za to se na něj po­dí­vat. Je v něm na­črt­nuta vize jakési hac­ker­ské utopie. Svět se mění a všem je to jasné a bude se měnit dál a tempo změn bude ak­ce­le­ro­vat. Někdo se může no­vi­nek obávat, někdo se může těšit, ale nikdo nemůže zapřít, že žijeme ve fan­tas­tické době, žijeme v čase nej­rych­lej­ších změn v celé his­to­rii lid­stva. Dvacet let zpátky: žádný in­ter­net. Dneska je in­ter­net jako voda, in­stantní ko­mu­ni­kace všude na světě. Před­po­slední změna ta­ko­vého ka­libru trvala stovky let a jme­no­vala se knih­tisk.

Ale to jsem trochu od­bo­čil (ale i na tohle téma bych chtěl napsat delší článek).

→ Dále jenom jedna věc, která mě ne­dávno na­padla: Všechna ná­bo­žen­ství do­sta­nou smr­tel­nou ránu ve chvíli, kdy se podaří ob­je­vit další in­te­li­gentní ci­vi­li­zaci. Každý pokrok v po­znání po­stupně od­da­lo­val kle­ri­kální optiku za­ostře­nou na ge­o­cen­t­rický vesmír. Země je pla­catá a stvo­řil jí bůh. Ne není, ve sku­teč­nosti je kulatá. Ok, ale všechno se točí kolem ní. Ne, Země se točí kolem Slunce. Ok, ale všechno se točí kolem Slunce. Ne, slunce je jednou z mnoha mi­li­ard hvězd. Ok, ale… Chá­pete kam to smě­řuje.

→ Co dál? Jo, taky jsem před ně­ja­kou dobou cvičně pře­lo­žil článek Bot­Torrent? Vy­u­žití Bit­Torrentu jako ná­stroje pro DDoS útokyTorrentFre­aku. Ono pře­klá­dat cizí článek do psané formy není tak úplně snadný. Člověk je vedený an­g­lic­kým textem a pořád si říká, že česky to zní divně.

→ Pak taky pro­běhla Ope­race Tripko­dér, kdy jsem jeden pro­gram napsal po­stupně ve třech ja­zy­cích. Proč? Jednak kla­sicky for the lulz a pak taky pro srov­nání rych­losti. Vyšlo mi, že v téhle kon­krétní si­tu­aci je PHP 50x – 100x po­ma­lejší než C a Java/Scala je 6x po­ma­lejší. Hmm, hmm, hmm. Asi tak.

→ Další věc na pořadu dne: Stand-up komici Dara Ó BriainBill Bailey mají nové zá­znamy před­sta­vení: This Is the ShowDan­de­lion Mind.

Bill Bailey, jehož před­sta­vení v jednom místě zcela vy­ko­le­jilo, se od minule po­lep­šil. U Tin­selwormu jsem si říkal, je to dobré, ale-nějak-to-není-ono. Dlouho jsem se snažil zjis­tit, co vlastně chy­bělo a myslím, že jsem na to přišel. Jeho po­slední dva stand-upy (Dan­de­lion MindTin­selworm) po­strá­dají ne­pře­ru­šo­va­nou linku ab­surd­ních pří­běhů a ne­če­ka­ných tan­gent, která se táhne vy­stou­pe­ním od první minuty do po­slední, Tin­selwormDan­de­lion mind jsou takové jakoby rozkous­ko­vané, za­tímco jeho první tři za­zna­me­nané stand-upy (Cosmic Jam, Bewildne­ressPart Troll) na nás chrlí ne­u­tu­cha­jící proud bi­zar­ností. Ale i přesto, Dan­de­lion Mind za to stojí.

Dara v This Is the Show daleko méně pra­cuje s první řadou pu­b­lika, což je za­tra­ceně škoda. Za­kom­po­no­vání vy­bra­ných je­dinců z první řady byla Darova spe­ci­a­lita. K tomu si při­počtěte, že vy­ne­chal všechny vtipy o ná­bo­žen­ství a ho­me­o­pa­tii (Dara věří, že když se tyto vtipy naředí, budou mít daleko větší účin­nost). Taky dobrý, ale minule jsem se nasmál víc.

→ Už jsem psal o Mi­necraftu – kom­bi­naci cracku a di­gi­tál­ního lega? Hře, která je oš­k­livá jako prdel, ale i přesto se jí pro­dalo víc jak 1300000 (slovy jeden milion tři sta tisíc) kusů? Ne? Taková škoda. Je to free-form san­d­bo­xová bu­do­va­tel­ská meta-hra a tak dále a tak dále a tak dále. Slovy nemůžu přesně vy­svět­lit kouzlo Mi­necraftu, to si musíte zažít na vlastní kůži nebo aspoň ten zá­ži­tek si­mu­lo­vat ně­ja­kým tím videem.

Můj příběh v Mi­necraftu začal, když jsem se ob­je­vil jsem se na os­t­růvku, který by se vešel do dlaně. Jedna palma, trochu trávy, pí­sečné pláže, jinak nic. Ale tohle idy­lické pro­středí vy­dr­želo jenom do setmění, kdy se ob­je­vily zombie, kost­livci, obří pa­vouci a vy­buchu­jící zelená mon­stra. Uplá­cal jsem doupě z bláta, abych v něm pře­čkal ně­ko­lik prv­ních nocí. Přes den jsem se vy­dá­val pro­zkou­má­vat okolní os­t­rovy, v noci, kdy to ve volné kra­jině začalo být ne­bez­pečné, jsem do­pla­val zpátky na do­mov­ský os­t­růvek a začal kopat pod svým domem z bláta. Ob­je­vil jsem první lo­žiska uhlí a že­lezné rudy. Pak můj tro­pický os­t­rovní ráj shořel na popel a já se pře­stě­ho­val do Bel-Air.

Ne­dávný článek o re­vo­lu­cích v Tu­niskou a Egyptě jsem up­da­to­val o dva za­jí­mavé zdroje.

→ A na konec 2 stripy jako za sta­rých časů: 669.329669.330 o životě, smrti, iden­tic­kých dvoj­ča­tech a jednom vra­hovi.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz