k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Tiráda pokračuje

3. 8. 2009 (před 10 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

I během mi­nu­lého ob­sáh­lého vy­prá­vění o ničem jsem neřekl spoustu věcí, které jsem chtěl říct.


Tak třeba jsem úplně za­ml­čel, že jsem začal psát vlast­ního twit­ter kli­enta v Javě a GTK, kte­rému zatím ori­gi­nálně říkám twit­ter.k47 (na vy­mýš­lení jmen jsem nikdy nebyl, víme?) Ve sku­teč­nosti nepíšu já jeho, ale on mě. Jsem v tom zkrátka ne­vinně. Chtěl jsem prostě zkusit GTK tool­kit v Javě (pro­jekt Java Gnome) a na­jed­nou koukám, že píšu Twit­ter kli­enta. No co stane se. Ale nej­spíš z toho nic nebude.


Nicméně.

Na­pro­gra­mo­vat si vlastní blo­go­sys­tém/CMS/cokoli má kromě mnoha zřej­mých ne­vý­hod i svoje světlé stránky. Jednou z nich je, že se člověk něco naučí a pak taky sku­teč­nost, že si může dělat, co se mu zamane (viz. minulé ší­len­ství).

Toho často vy­u­ží­vám a ply­nule a docela často na k47čku vy­pouš­tím drobné no­vinky sys­tému. Jsou to jenom drob­nosti, kte­rých si skoro nikdo ne­všimne nebo to jsou změny pod ka­po­tou. Tak třeba ne­dávno jsem zmen­šil menu, pár drob­ností vy­lep­šilo proud no­vi­nek (např. pseudo-dro­beč­ková na­vi­gace), vy­lep­šení de­tailů jed­not­li­vých postav z po­ví­dek a stripů atd atd. Je to pořád něco. Zkrátka můžu li­bo­volně šte­lo­vat všechno pod ka­po­tou sys­tému a taky to často dělám.


To, že se nikdy ne­po­u­čím jsem si ověřil, když jsem zase oprášil myš­lenku na ORM fra­meworku. O stej­nou věc jsem se už dva­krát po­kou­šel a dva­krát jsem ža­lostně zkla­mal. Napsal jsem tisíce řádků kódu, které nikam ne­vedly, ne­ře­šily dů­le­žité pro­blémy a tak jsem je za­ho­dil. Dva­krát! Ono udělat ta­ko­vou věc správně není vůbec jed­no­du­ché.

Když za­lo­víte v ar­chi­vech, zjis­títe, že o celé věci jsem celkem op­ti­mis­ticky in­for­mo­vat v červnu mi­nu­lého roku.


Teď to vypadá, že dělám strašně moc věcí. To není pravda. Dělám toho strašně málo, ale jenom o tom hodně píšu. Měl bych se víc vě­no­vat Ter­mi­na­litě a ko­nečně jí dopsat, pro­tože tahle mrcha mi pije krev už půl roku. Ale, když už mluvím o Ter­mi­na­litě, musím zmínit i jednu věc: včera jsem viděl Gil­li­a­mův film Strach a hnus v Las Vegaspřesně taková je Ter­mi­na­lita. Tedy nebere se tam tolik drog, ale všechno jinak sedí.


Navíc po­sled­ních pár dní mám v hlavě hy­po­te­tický System Shock 3 a nejde se ho zbavit.

Kdo hrál první nebo druhý díl ky­ber­pun­ko­vého dob­ro­druž­ství System Shock ví, kdo je SHODAN – ďá­bel­ská po­čí­ta­čová in­te­li­gence, která z hloubi svého po­lo­vo­di­čo­vého srdce ne­ná­vidí celé lid­stvo a všechno lidské, hac­kera – ava­tara obou her – ne­vy­jí­maje.

A právě teď musím pořád pře­mýš­let, jak by mohlo po­kra­čo­vat sna­žení sa­mo­libé SHODAN. Na konci dru­hého dílu SHODAN na­hrála sama sebe do Re­beccy, které se po­da­řilo uprch­nut z vesmírné lodi Von Braun. Zko­pí­ro­vala sama sebe do lid­ského mozku! Je tu sice teorie im­plan­tátu, ale podle zá­vě­rečné ani­mace se ďá­bel­ské lady po­da­řilo Re­beccu zcela ovlád­nout. Před­stavte si, že hlavní zlo dokáže ovlá­dat lidi a nemusí si z nich dělat ky­borgy nebo hyb­ridy. Nabízí se tak další mož­nosti vývoje pří­běhu.

Když to vezmu kolem a kolem byla SHODAN ze SS2 trochu zkla­má­ním. Jednak SS2 byl sám ne­do­dě­laný, ke konci hry se úrovně zmen­šo­valy a po­slední úroveň v zre­kon­stru­o­vané Ci­ta­del Station vy­pa­dala, jako kdyby vý­vo­jáře už tlačil čas a tak tam vle­pili kus prv­ního dílu, aby hru mohly rychle vydat. Podle mě měl být SS2 mnohem větší a vel­ko­le­pější. A navíc sa­motná SHODAN ne­pů­so­bila ani zda­leka tak ďá­bel­sky, jak by si za­slou­žila. Proto doufám, že v hy­po­te­tic­kém třetím dílu bude SHODAN sku­tečná ne­fal­šo­vaná mrcha, svině, která bude hac­kera-hráče by­tostně ne­ná­vi­dět, bude vám lhát a pod­vá­dět a zne­u­ží­vat vás pro své účely. Bude to ztě­les­nění zla, které hráč bude ne­ná­vi­dět. Bylo by krásné, kdyby se toho do­sáhlo bez­vý­chod­ností, kdy je zcela ve spá­rech SHODAN, kdyby se dostal do si­tu­ace, že nemůže jinak, než po­slech­nout svého úhlav­ního ne­pří­tele, který by si s ním hrál (proto-re­a­lita z konce SS2 zní lákavě). Udělat z SHODAN ne­vy­hnu­telné zlo nad kterým nelze vyhrát, kdy se ukáže, že žádná z cest nevede k ví­těz­ství.

Před­stavte si, že by se SHODAN na­hrála do hac­kera – do vás. Ale ne­vě­děli byste to, pro­je­vila by se až ve chvíli, kdy by ji mohl hacker nějak ohro­zit. Před­stavte si, že vám na­jed­nou bude mo­di­fi­ko­vat vidění, za­kryje pohled na ně­které před­měty, vyvolá ha­lu­ci­nace a pak usly­šíte její mra­zivý hlas: „Are you afraid, insect?“


A na­ko­nec dva stripy: 669.282 o jas­no­zři­vosti a 669.283 o ex­trém­ním pro­gra­mo­vání.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz