k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Tímhle mě teda pořádně zvedli ze židle.

24. 1. 2009 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Dva­náct se­ná­torů se snaží pro­tla­čit svůj zákon, který by jenom tak dokem, jakoby mi­mo­cho­dem uložil po­sky­to­va­te­lům in­ter­netu, aby za­me­zili při­po­jení na porno stránky + stránky, které na ně od­ka­zují. aTím mě zvedli ze židle. Plošně, zcela bez skur­pulí za­ká­žou tuhle naší věc. Snaží se nás po­lep­šit, snaží se z nás udělat bo­ha­boj­nější lidi, kteří se ne­bu­dou dívat na porno – teň ďáblův ná­stroj? Pro­boha proč?

Se­ná­toři ten zákon dávají do kon­textu zákazu sázení na in­ter­netu, aby se zne­mož­nily transfery ile­gál­ních peněz. S tím se dá tak nějak sou­hla­sit, ale zcela zne­mož­nit pří­stup na stránky, které jsou někdy i free (žádné pe­něžní toky), nikdo tam ne­strádá (žádné násilí a jiné buči), je tam jenom víc lidí bez ob­le­čení než od­po­vídá běž­nému prů­měru a tedy lo­gicky ničemu z zá­važ­nému ne­od­po­rují. Kromě až ex­tré­mis­ticky mo­ra­li­zu­jí­cích ka­za­telů o mravní čis­totě, po­cho­pi­telně.

Napadá mě, co je může na­pad­nout nám za­ká­zat příště? Stránky, kde se re­cen­zují ne­ú­sporné žá­rovky? Proto abychom více še­t­řily?

Navíc v návrhu zákona se to píše velice jasně, není tam žádné ale:

Pro­vo­zo­va­tel elek­tro­nic­kých pro­středků je po­vi­nen za­jiš­ťo­vat ne­mož­nost při­po­jení uži­va­tele ke strán­kám elek­tro­nic­kých pro­středků

a) s por­no­gra­fic­kým ob­sa­hem,

Ale jedeme dále: v od­ka­zo­va­ném článku na iDnes zpo­ví­dali jed­noho šéfa firmy po­sky­tu­jící při­po­jení a do­tyčný hju­ma­ník pře­mí­tal, jak by bylo možné tenhle le­gisla­tivní paskvil re­a­li­zo­vat a mě z toho docela mra­zilo. Pro­tože kdyby se to nedej bože po­da­řilo pro­sa­dit, začali bychom být zase o něco více kon­t­ro­lo­váni tech­no­lo­gií, která by au­to­ma­ticky do­hlí­žela na to co smíme a ne­smíme. Jedno řešení bylo k hra­nič­ním rou­te­rům sítě ISP dát další cen­zurní rou­tery, které by blo­ko­valy všechno ze se­znamu adres do­dá­va­ném ne­chvalně známou brit­skou In­ter­net Watch Foun­dation. Druhým ře­še­ním bylo na­sa­zení soft­waru za­lo­že­ného na Fast Data Tech­no­logy, který by dle „blac­klistu“ klí­čo­vých slov vy­hod­no­co­val obsah kon­krét­ních pře­ná­še­ných strá­nek a přenos těch, které by vy­hod­no­til jako "ne­vhodné“, by pak oka­mžitě zrušil. A tech­nika se neptá a nedělá vý­jimky. Sta­čilo by po­de­zření toho soft­waru a uži­va­tel by viděl jenom va­rovná hláška, že sem se nesmí.

Ale na­štěstí se k tomu ten člověk-po­sky­to­va­tel staví ro­zumně, a říká, že je za­stánce na­prosto svo­bod­ného in­ter­netu, že každý je zod­po­vědný na co se dívá a je na každém, co a jak (na­pří­klad) zne­možní svým dětem hledat na in­ter­netu. V tom sou­hla­sím s Ar­tu­rem Dentem, který napsal v ne­dáv­ném článku že každý má nej­lepší filtr ne­vhod­ných in­for­mací přímo na svém krku a nic jako škod­livá in­for­mace ne­e­xis­tuje.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz