k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Temná a vágní fantasy

13. 1. 2015 — k47 (CC by) (♪)

Musím se při­znat k jedné věci: Nemám rád fan­tasy, ale přesto jsem napsal po­vídku Meč, který ukončí dějiny, která spadá právě do to­ho­hle žánru.

Nad fan­tasy jsem zlomil meč chvíli potom, co jsem dočetl Pána Prs­tenů, Simla­ril­lion a do­kou­kal ne­ko­neč­ných deset hodin fil­mové verze, pro­tože jsem měl pocit, že nic na světě nemůže být lepší. Tol­kien strá­vil celý život tvor­bou světa Ardy, stvo­řil ně­ko­lik umě­lých jazyků, na­pl­nil le­to­pisy čtyřmi věky a ti­sí­cov­kami let fik­tivní his­to­rie a vy­vo­lal pocit, že se hr­di­nové jeho knih na­chá­zejí v uvě­ři­tel­ném světě, který dýchá, žije vlast­ním ži­vo­tem a má hma­ta­tel­nou mi­nu­lost, pří­tom­nost a bu­douc­nost. Ne­vě­řil jsem, že se v ryzím roz­sahu a záběru může tvorbě vel­kého JRR kdo­koli nebo cokoli vy­rov­nat, a proto jsem na celý žánr kouzel a mečů za­ne­vřel.

Ale na­ko­nec jsem ne­o­do­lal. Na­ko­nec jsem pod­lehl. Díval jsem se na příliš mnoho videí Dark Souls a v hlavě mi začaly klíčit zá­rodky Meče, který ukončí dějiny. Dark Souls uka­zuje, jak vy­tvo­řit skvělý fik­tivní svět: Všechno musí být velice temné a velice vágní. Ne temné, jako že Stře­do­zemi obsadí Sau­ro­novi skřeti, ale temné ve smyslu ne­vy­hnu­tel­ného en­t­ro­pic­kého roz­kladu, který je re­pre­zen­to­ván uha­sí­na­jí­cím Prvním Ohněm a faktem, že oba možné konce (při­ži­vit oheň, aby hořel ještě chvíli, nebo na­sto­lit Dobu Temna) jsou ve své pod­statě špatné. Nej­lepší časy jsou ne­ná­vratně pryč, ale nikdo to ne­řekne přímo, všechny zprávy jsou ex­trémně ne­jasné a ne­u­r­čité, a člověk se nemůže zbavit pocitu, že kolem něj míjí po­slední dny světa.

Do této pr­votní hmoty se při­mí­chaly dojmy z hraní na nej­star­ším anar­chis­tic­kém Mi­necraft ser­veru 2b2t a moje dlou­ho­dobá fas­ci­nace myš­len­kou někoho nebo něčeho, co pa­ma­tuje časy před his­to­rií. Ne jako bib­lický Me­tuza­lém, který se dožil 969 let, ne jako John Oldman z filmu The Man From Earth, který se na­ro­dil v době ka­menné před 14000 lety, ale něco mnohem, mnohem star­šího.

A právě Dark Souls, ne­ko­nečné zpus­to­šené paláce 2b2t a myš­lenka by­tostí z časů před his­to­rií, dala vznik­nout Meči, který ukončí dějiny, který je spíš frag­men­tem nebo úvodem do nového světa než po­víd­kou v pravém slova symslu.


PS #1: Když mi někdo do­po­ručí Game of Thro­nes (nebo její tiš­tě­nou před­lohu Píseň ledu a ohně) s tím, že právě tahle série by mohla znovu za­žeh­nout můj zájem o fan­tasy, tak ho vyženu na sever za Zeď, pro­tože a) tenhle žánr mě ne­za­jímá a nechci na tom nic měnit a b) GoT jsem už dal jednu šanci a ne­chytlo mě to. Shléd­nul jsem celou první sérii a asi tak jednu tře­tinu té druhé, než mi došlo, že nic z toho, co se děje na ob­ra­zovce mě ne­za­jímá, všechny po­stavy jsou buď svině nebo ne­sym­pa­tické nebo obojí. V po­lo­vině epi­zody jsem se pře­stal dívat, smazal všechny čtyři série z disku a nikdy toho ne­li­to­val. Jediná pří­bě­hová linie, která nesla aspoň náznak něčeho, co by stálo za po­zor­nost, byla ta s Noční Hlíd­kou. Jedině tam jsem cítil, že se děje něco za­jí­ma­vého. V pří­padě ostat­ních dě­jo­vých ob­louků, kte­rých bylo zkrátka příliš mnoho, mi při­pa­dalo, jako kdy­bych sle­do­val osudy ně­ko­lika ob­rov­ských bo­ha­tých nad­ná­rod­ních bank, které spolu sou­peří o to, která bude ve vý­sledku nej­větší a nej­bo­hatší – těžko něco s čím by se dalo sym­pa­ti­zo­vat. A to všechno pre­zen­to­váno smeč­kou postav pří­jem­ných asi jako mor. O GoT a kni­hách ze kte­rých vy­chází, jsem pořád dokola četl, že GRR Martin rád uvádí po­stavy, které si lidé oblíbí, aby je potom bez skru­pulí zabil. Nevím o jaké jde, pro­tože, jak jsem už řekl, tamní an­sámbl mi při­padá méně sym­pa­tický než zlo­mená noha. Jo a ještě: Úroveň nahoty v celém počinu je ne­o­pod­stat­něná.

PS #2: Fil­mové zpra­co­vání Hobita se snad ani nedá po­va­žo­vat za film, ale za ur­či­tou formu ma­so­vého pře­roz­dě­lo­vání ka­pi­tálu.

PS #3: Dark Souls jsem nikdy nehrál, pro­tože se bojím, že když bych se do této hry po­no­řil, stálo by mě to aspoň měsíc života, jako po­sledně The Bin­ding of Isaac: Re­birth.

PS #4: 2b2t je na­to­lik za­jí­mavé místo, že se o něm možná ještě někdy zmíním.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz