k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Svět se hroutí

5. 11. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Za­čněme do­po­ru­če­ním knih (a vy čte­ná­řové se taky při­pojte a do­po­ručte něco), které jsme v po­slední době četli líbili se. Takže číslo jedna: Rag­time od Doc­to­rowa – pěkný román o ame­rice na za­čátku 20. sto­letí, který mě ze za­čátku zaujal tím, že děj plynul kolem a zdán­livě se nic nedělo. Vy­pa­dalo to, jako kdyby šlo hlavně o nástin spo­leč­nosti té doby (ka­pi­ta­listé ve svých mra­mo­ro­vých pa­lá­cích na jedné straně, děl­níci se kte­rými se nikdo ne­pá­ral na straně druhé a čer­noši, které taky neměli moc v lásce na straně třetí).

Číslo dvě: Kmotr – ma­fi­án­ská kla­sika, co víc o tom říct než: dobré, velice dobré!

Číslo tři: žádné číslo tři není!

Číslo čtyři: Little Bro­ther taky od Doc­to­rowa, ale ten­to­krát od Coryho. I když je to kniha určená pro mladší a i když je an­g­licky, je ke sta­žení pod li­cencí Cre­a­tive com­mons (by-nc-sa) a je do­o­pravdy dobrá. Už jenom před­mluva je fan­tas­tický flák textu k za­myš­lení. Little bro­ther je o naší spo­leč­nosti, neu­ro­tické a vy­stra­šené, která se vzdala ně­kte­rých práv jenom proto, aby měla pocit ja­ké­hosi vir­tu­ál­ního bez­pečí, je to ci­vi­li­zace kamer, sle­do­vání, od­po­slechů a vy­sle­do­va­tel­ných čipů, které skrývá blyš­tivé po­zlátko a nejsou na první pohled vidět. A v tomto pro­středí se po­hy­buje hlavní hrdina – hacker, který ví, že je sle­do­ván a ví jak tomu vy­hnout. A dál… dál jsem se ne­do­četl. Je to an­g­licky, takže to jde po­ma­leji, než by se mi líbilo.

I když je to moc pěkné, nějak nevím, co dál. Mám la­tentní depku za­ši­tou hlu­boko pod kůží. Včera jsem si spra­vil náladu, když jsem vy­hej­to­val jed­noho amíka na dA a pak jsem od tří do pěti hodin dělal věci do školy (od tří do pěti ráno). Věci, který musím dělat ne­dě­lám, od­klá­dám, od­sou­vám a vy­hý­bám se jim, dělá se mi zle z po­vin­ností. Místo toho se patlám v pro­jek­tech, které chci udělat, ale přesto kde nic tu nic. Je to se mnou špatný. Už ani nepíšu.

Už nějaký ten den tady je nová fíčura, ale ještě jsem to ne­hlá­sil, což muselo být ně­ja­kým ne­do­pat­ře­ním. Takže vo co jako 'de, kámo? Pod každým člán­kem, po­víd­kou, gra­fi­kou, no­vin­kou nebo stri­pem je uve­dena tzv. zkrá­cená adresa, což je adresa, která vede na daný článek, ale je mnohem kratší než ta re­gu­lérní, takže se hodí třeba pro zá­pisky do mi­k­rob­logů. Přece jenom rozdíl mezi https://k47.cz/po­vidky/na-palube-krizniku-mortis-aryt­miahttps://k47.cz/se318 je co se délky týče zcela zřejmý. Takže teď se to může do mi­k­rob­logů sázet jedna radost a ne­musejí se po­u­ží­vat ex­terní služby jako třeba Den­tovo jdem.cz. Otázka zní, jestli to někdo někdy vy­u­žije.

A teď vám povím jedno děsivé ta­jem­ství. Stripy po­stupně do­chá­zejí. Už nějaký ten pátek jsem ne­u­dě­lal ani jeden jediný, takže teď opa­trně do­bí­rám po­slední zbytky a pak bude de­fi­ni­tivní konec. Dneska jsem za­lo­vil v klo­bouku a vytáhl ná­la­dovku 669.238, která ačkoli vznikla před pár týdny, vy­sti­huje sou­čas­nost víc než dobře.

Dneska se musíte spo­ko­jit jen s jedním stri­pem, já jdu spát, za­stře­lit se nebo se něčeho po­řádně napít. Ještě se uvidí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz