k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Still alive

15. 2. 2008 (před 14 lety) — k47 (CC by-nc-sa)

Stále jsem naživu, i když jsi mi zlomil srdce, roztrhal mě na kousky a hodil každý kousek do ohně…

Nebojte, ještě jsem se nezbláznil – i když někdy mám pocit, že k tomu moc nechybí – to mě jenom doopravdy zasáhl Portal. Je to úžasná hra, jejíž závěrečná písnička Still alive mi pořád zní v uších (koho ta písnička nerozplakala, má srdce z kamene).

Pravda je taková, že poslední dobou jsem začal zase po letech trochu víc hrát. Rozehrál jsem Half Life 1 a tak zpětně zjišťuji, jaké byly začátky Gordona Freemana, s bráchou hrajeme po síti Diablo 2 a dostáváme kapky v 5. aktu nightmare a taky jsem nainstaloval Beyond good and evil. Na tuhle hru jsem si brousil zuby už v roce 2003, kdy jsem přečetl recenzi a teď po 4 letech ji hraju a musím říct, že je to hra s velkým H (no vlastně spíš se všemi velkými písmeny). Prostě geniální věc o které určitě budu informovat.

Herní okénko končí a je čas na literaturu. Ano, přesně tak, povídka Dům polosyntetických hrůz přibyla do archivů Mizzerie.

Před několika měsíci se mi zdál sen, hlavou mi prolétla nejčernější noční můra plná iracionálního děsu. Z části toho snu se stal právě Dům, ale ani v nejmenším se mi nepodařilo převést všechnu tu snovou hrůzu. Ve snech platí jiná pravidla a každý pokus o jejich popis nikdy nemůže vystihnout jejich podstatu.

Ale přesto jsem Dům polosyntetických hrůz koncem minulého roku napsal a vzešel z toho depresivní a syrový příběh o konci světa, o posledních křečích veškeré civilizace a nenávratném zániku, který ani v nejmenším nemůže být odvrácen, protože… no přečtěte si to sami. Pravidla reality jsou zjevena hned na začátku, ale můžeme stále marně doufat, že nejsou pravdivá…

Na konec ještě strip 666.139, který vypráví o tom, jak by se mělo nakládat s výjimečnými lidmi.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz