k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Rekapitulowacz 20008 - šestý rok samomluvy

4. 1. 2009 (před 10 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Po­dí­vejte, já ne­u­zná­vám svátky a výročí, která nemají v pří­rodě opod­stat­nění. Sil­vestr/nový rok je jenom uměle vy­ty­čená hra­nice. která mohla být kdy­koli jindy, pro­tože nijak ne­vy­chází z pohybu země. Si­vestr v po­lo­vině čer­vence? Proč ne. Aspoň bysme ne­mu­seli mrz­nout, když sle­du­eme oh­ňostroje. Smysl mají rov­no­den­nosti a slu­no­vraty, ale ne zlom ka­len­dář­ního roku.

Takže i když nemám sku­tečný důvod psát o tom, jaký byl minulý rok a vy­hlí­žet vstříc tomu ná­sle­du­jí­címu, přesto se do bi­lance pustím. (Double­think? Nevadí!)

Otázka zní: 20008?

Od­po­věď zní: nemám ponětí.

Vážně nevím, jak lépe shr­nout uply­nu­lých 365 dnů než pomocí sta­tis­tik.

Takže v roce 20008 bylo na­psáno 105 no­vi­nek (216,5 kB textu), vydáno 132 stripů (7,8 MB ob­rázků) a pu­b­li­ko­váno 58 článků (408 kB textu) z toho 14 po­ví­dek: Spě­chej!, Svě­dec­tvé o Cho­robě, Na palubě křiž­níku Mortis Aryt­mia, Re­a­li­ty­like world, Dům po­lo­syn­te­tic­kých hrůz, Abs, Ano­ma­lo­ca­ris de­t­ri­men­tum, So­do­mic and Ho­lot­rope fas­ci­nation, Útěk z ex­plo­du­jící pla­nety, Do le­dovce vy­te­sán, 2084, Y3F, Dvě věže, Stal­ker číslo 47Třicet tisíc dnů ko­co­viny.

Pěkná čísla.

A teď te­le­gra­ficky, co si tak matně vzpo­mí­nám, že se stalo v prů­behu mi­nu­lého roku: – v lednu jsem měl pro­blémy s hos­tingem, kdy to ten starý za­ba­lil, chvíli se nic nedělo a až potom byla k47čka pře­su­nuta na ser­very C4, který od pod svá křídla pře­su­nul všechny na­jed­nou osi­řelé domény. – spus­til jsem pro­jekty: wy­hle­da­wacz.k47.czvtipy.k47.cz – ob­lí­bil jsem si stand-up komiky (jů­tů­bujte: Steven Wright, Bill Bayley, Eddie Izzard, Dylan Moran, George Carlin.) – celý rok byl Linux mým pri­már­ním OS – ke konci roku mě na­prosto oča­ro­val a po­hl­til post-rock a v pla­y­listu mi začaly ro­to­vat sku­piny jako 65da­y­sofsta­tic, Mogwai, Sigur rós, God is an As­t­ro­naut, Ex­plo­sion in the sky, This will de­stroy you, Laura, Mono a další po­div­nosti a velrybí mru­čení – na pře­lomu čer­vence a srpna začala moje fasc­nace webo­vým fra­mewor­kem Nette s jehož pomocí jsem pro­vedl ob­ro­zení k47čky – koncem srpna jsem slíbil, že k47ču prodám na své 47. na­ro­ze­niny, což vy­chází na 6. září 2034, takže si při­pra­vujte na­bídky, bude to boj – začal jsem ge­ne­ro­vat haluz i na Twit­teru – stal jsem se ještě větším aso­ci­ál­ním mi­zan­tro­pem – úplně na sklonku roku, když už hodiny skoro od­bí­jely 0:00, jsem na­kopnul jednu další věc, která supluje stripy, ale o ní až příště. (Věříte, že bych vy­dr­žel bez ge­ne­ro­vání ko­mu­ni­kač­ního šumu s ob­rázky na pozadí? Jeno velice těžko.)

Dál už mě nic ne­na­padá.

Jo snad ještě, že těch víc jak čtr­náct dnů vá­noč­ních prázd­nin (což bylo 384 hodin) jsem strá­vil před po­čí­ta­čem v kuse asi 250 hodin a ne­dě­lal jsem nic, nikde jsem nebyl, bavil jsem se jen jednou s je­di­ným člo­vě­kem (kdo je tady aso­ciál, há­dejte!), každý den jsem chodil spát mezi pátou a sedmou ho­di­nou ranní (když jsem viděl, jak začíná pomalu svítat, říkal jsem si, že to je už divný), vstá­val jsem kolem po­ledne, ale je­li­kož jsem usínal tak strašně pozdě, stejně mi bylo na chcípnutí už od rána. Byl to bra­vurně pro­mar­něný čas, který jsem do­ká­zal vy­pl­nit jenom úz­kostí a tr­há­ním vlasů. (Musím vy­hle­dat od­bor­nou pomoc. to musím udělat, pro­tože tímhle tempem se nej­spíš zhrou­tím do roka a do dne.)

Na na­ko­nec stejně žádná oslava sil­vestra nebyla, nebyl žádný oh­ňostroj, ale příště, fren­díci a dru­gové to bude velký, příště za­pá­líme noc a o půl­noci za­žeh­neme nové slunce (nebo něco na ten způsob).

Re­ka­pi­tu­lace: ne­stalo se nic, co by stálo za řeč.

A co se stane 20009? To je docela dobře po­lo­žená otázka, ale na druhou stranu: koho to vlastně zajímá? Koho zajímá bu­douc­nost? Je příliš děsivá. Všichni stejně umřeme, pak vyhyne lid­stvo, slunce ex­plo­duje a vesmír vy­hasne v kře­čích ne­vy­hnu­telné te­pelné smrti.

To trochu před­bí­hám.

Nicméně: Ně­kteří blo­geři na­psali svoje vý­hle­dová okna do dal­šího roku. Pár jsem jich pře­četl, ale pak jsem dostal pocit, že mi ex­plo­duje mozek. Každý z nich se bil do prsou a řval: „Jsem nej­lepší bloger. Jsem nej­lepší a v příš­tím roce budu ještě lepší.“ A pořád dokola. Ne­chápu tenhle kult blo­go­vání, kdy někdo blo­guje o tom jak blo­guje, blo­go­val, bude blo­go­vat, chystá se blo­go­vat, jak blo­go­vat, pře­stává blo­go­vat, začíná blo­go­vat. Ze sa­mot­ného aktu vy­ke­cá­vání se stalo hlavní téma. Došlo k za­cyklení. Blo­go­sféra ko­li­duje do se­bestředné kul­tury ze které mě už bolí hlava.

Pár ta­ko­vých re­ka­pi­tu­lací/vý­hledů jsem četl, po­slední na Alen­čině blo­žínku a hned potom mi začaly kr­vá­cet oči. Druhý den mě Codeas lstí při­pra­vil o pět minut života a já je chci zpátky! On má totiž talent psát ta­ko­vým způ­so­bem, že s ním už nemůžu víc ne­sou­hla­sit.

A pointa? Není mezi náma roz­dílu, stejně všichni po­chcí­páme. A přesně s těmito slovy se loučím se starým rokem a star­tuju nový, který nemá žádné před­po­klady být lepší než ten minulý.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz