k47.cz
koronavirus výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Příběhy zpoza Proxy

28. 2. 2015 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Zrovna ne­dávno jsem si říkal: „Pro­pá­níčka, nebylo by fajn, kdyby exis­to­val nějaký vy­hle­dá­vač v praž­ských an­tikva­ri­á­tech?“ O chvíli poz­ději jsem zjis­til, že přesně taková věc exis­tuje a o další chvi­ličku jsem se stal hrdým vlast­ní­kem pár regálů velice lev­ných knih. Z důvodu eli­mi­nace ná­kladů jsem se pro ně ještě musel stavit. S ná­kla­ďá­kem.

Když na­ku­pu­jete knihy touto cestou, proces nákupu pro­bíhá stylem, že si najdu, kde v regále začíná (třeba) Borges, zjis­tím kde končí, vezmu všechny knihy mezi těmito dvěma body a pře­sunu je k po­kladně. S cenami kolem dva­ceti halířů za stránku je to jediná lo­gická cesta.

Nej­za­jí­ma­věj­ším úlov­kem je roz­hodně an­g­lická (a velice levně tiš­těná) verze Na­bo­ko­vova Pale Fire (česky Bledý Oheň), o které jsem četl v sou­vis­losti s House of LeavesHo­mestuck jako jedné z raných me­ta­fikcí. (Druhou za­jí­ma­vou ko­řistí je pak tohle mon­strum.)

Když už tu zmi­ňuji ten pro­klatý Ho­mestuck, tak se sluší dodat, že mi po pár stov­kách strá­nek zlomil vaz. Ptal jsem se lidí zna­lých tohoto fe­no­ménu a ti říkali, že někdy po ti­sí­covce se to zlepší. Nevím jestli mys­leli, že to začne být za­jí­ma­vější, nebo že čtenář, který se už dostal tak daleko, začne pod­lé­hat Stoc­kholm­skému syn­dromu, při­stoupí na pra­vi­dla hry a zbytek dojede se­tr­vač­ností. Ať už je to tak nebo tak, stále to ne­vy­svět­luje, jak se právě tenhle web­ko­mix mohl stát tak masivně po­pu­lár­ním? Úvodní ba­ri­éra se zdá příliš vysoká a ex­trémní effort jus­ti­fi­cation (ospra­ve­dl­nění v duchu „pro­tože jsem něčemu vě­no­val spoustu času, musí to za ten čas přece stát“) začne pů­so­bit až na ty, kteří se přes tuto pře­kážku do­stali.

Od Ho­mestucku jsem si na chvíli dal pauzu a během jed­noho večera pro­létl 700 strá­nek web­ko­mixu Whomp!, který jsem si po­sléze přidal do RSS čtečky a všem ostat­ním do­po­ru­čuji stejný postup. Whompu dávám hod­no­cení ★★★★☃.

A abych ne­za­po­mněl to hlavní proč dneska vůbec píšu: Devátá Ter­mi­na­lita je při­pra­vená k oka­mžité kon­zu­maci očima a myslí. Jde o ně­ko­lik zby­teč­ných pa­ra­grafů, které bych měl nej­spíš od­stra­nit, pár řádků o spo­lečné his­to­rii hlavní dvo­jice s Dok­to­rem Browbac­kem a pár slov o Ruby, která se zne­na­dání vrátí. Vo­dít­kem je ten­to­krát věta: „Exitus,“ od­po­vě­děla bez špetky naděje v hlase.

Na za­čátku ope­race Ter­mi­na­lita mk. 2 jsem slíbil tempo jedné části za týden, od té doby uběhl přesně měsíc a slí­bená ka­dence se už začíná zpo­ma­lo­vat. V téhle chvíli ne­zbývá než doufat, že frek­vence ne­spadne k něčemu jako „jedna část za rok“, což se dost podobá době před ope­rací Ter­mi­na­lita mk. 2.

PS: Po ti­sí­covce se to do­o­pravdy o něco zlepší.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz