k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB

««« »»»

Příběhy zpoza Proxy

28. 2. 2015 — k47 (CC by-nc-sa)

Zrovna ne­dáv­no jsem si říkal: „Pro­pá­níč­ka, nebylo by fajn, kdyby exis­to­val nějaký vy­hle­dá­vač v pra­žských an­tikva­ri­á­tech?“ O chvíli pozdě­ji jsem zjis­til, že přesně taková věc exis­tu­je a o další chvi­lič­ku jsem se stal hrdým vlast­ní­kem pár regálů velice lev­ných knih. Z důvodu eli­mi­na­ce ná­kladů jsem se pro ně ještě musel stavit. S ná­kla­ďá­kem.

Když na­ku­pu­je­te knihy touto cestou, proces nákupu pro­bí­há stylem, že si najdu, kde v regále začíná (třeba) Borges, zjis­tím kde končí, vezmu všech­ny knihy mezi těmito dvěma body a pře­su­nu je k po­klad­ně. S cenami kolem dva­ce­ti halířů za strán­ku je to jediná lo­gic­ká cesta.

Nej­za­jí­ma­vějším úlov­kem je roz­hod­ně an­g­lic­ká (a velice levně tiště­ná) verze Na­bo­ko­vo­va Pale Fire (česky Bledý Oheň), o které jsem četl v sou­vis­los­ti s House of LeavesHo­mestuck jako jedné z raných me­ta­fik­cí. (Druhou za­jí­ma­vou kořis­tí je pak tohle mon­strum.)

Když už tu zmiňu­ji ten pro­kla­tý Ho­mestuck, tak se sluší dodat, že mi po pár stov­kách strá­nek zlomil vaz. Ptal jsem se lidí zna­lých tohoto fe­no­mé­nu a ti říkali, že někdy po ti­sí­cov­ce se to zlepší. Nevím jestli mys­le­li, že to začne být za­jí­ma­vější, nebo že čtenář, který se už dostal tak daleko, začne pod­lé­hat Stoc­kholm­ské­mu syn­dro­mu, přistou­pí na pra­vi­dla hry a zbytek dojede se­tr­va­č­nos­tí. Ať už je to tak nebo tak, stále to ne­vy­světlu­je, jak se právě tenhle web­ko­mix mohl stát tak masiv­ně po­pu­lár­ním? Úvodní ba­ri­é­ra se zdá příliš vysoká a ex­trém­ní effort jus­ti­fi­cati­on (ospra­ve­dl­ně­ní v duchu „pro­tože jsem něčemu vě­no­val spous­tu času, musí to za ten čas přece stát“) začne pů­so­bit až na ty, kteří se přes tuto pře­káž­ku do­sta­li.

Od Ho­mestuc­ku jsem si na chvíli dal pauzu a během jed­no­ho večera pro­lé­tl 700 strá­nek web­ko­mi­xu Whomp!, který jsem si po­slé­ze přidal do RSS čtečky a všem ostat­ním do­po­ru­ču­ji stejný postup. Whompu dávám hod­no­ce­ní ★★★★☃.

A abych ne­za­po­mněl to hlavní proč dneska vůbec píšu: Devátá Ter­mi­na­li­ta je při­pra­ve­ná k oka­mži­té kon­zu­ma­ci očima a myslí. Jde o ně­ko­lik zby­teč­ných pa­ra­gra­fů, které bych měl nej­spíš od­stra­nit, pár řádků o spo­leč­né his­to­rii hlavní dvo­ji­ce s Dok­to­rem Browbac­kem a pár slov o Ruby, která se zne­na­dá­ní vrátí. Vo­dít­kem je ten­to­krát věta: „Exitus,“ od­po­vědě­la bez špetky naděje v hlase.

Na za­čát­ku ope­ra­ce Ter­mi­na­li­ta mk. 2 jsem slíbil tempo jedné části za týden, od té doby uběhl přesně měsíc a slí­be­ná ka­den­ce se už začíná zpo­ma­lo­vat. V téhle chvíli ne­zbý­vá než doufat, že frek­ven­ce ne­spad­ne k něčemu jako „jedna část za rok“, což se dost podobá době před ope­ra­cí Ter­mi­na­li­ta mk. 2.

PS: Po ti­sí­cov­ce se to do­o­prav­dy o něco zlepší.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz