Pozzor poezzie

Začnu hned velkými věcmi: Nastala veliká změna, která se dá srovnat snad jenom s příchodem doby ledové a to jenom velice ztuha. Jde pochopitelně o dnešní strip, který je zcela jiný než všechny předchozí. Číslo 669.149 opustilo koncepci tří okýnek a mikropříběh (absence humoru se nezměnila) je teď obsažen v jednom panelu. hmmm… příliš keců o ničem… Nicméně, kdyby to někoho zajímalo, tak ti čtyři pohlední mladí muži jsme my: tedy já, brácha, Helbi a malej Martin.

Dál jsem se rozhoupal a se zpožděním několika let přináším nějakou tu poezii s velice romantickým názvem Háky na maso. Je to velice stará věc, o které ani nemůžu přesně říct, kdy jsem ji napsal, ale odhaduji to někam do časového rozpětí od září 2002 do června 2006. A už asi půl roku mám napsáno v poznámkách abych Háky na maso našel, přepsal a zveřejnil a když jsem si posledně dělal ve věcech pořádek, stalo se.

Ale o čem vlastně jsou Háky na maso? Jsou hlavně o cestách vlakem a náladách, samotě, smutku, separaci, lásce. Psal jsem to kdysi dávno v dobách, kdy jsem byl docela dost duševně a citově rozvoranej a tak jsou Háky na maso takové jaké jsou.

Další malou zajímavostí je že každá sloka je tvořena 13 verši po 13 slabikách. Všichni pověrčiví lidé by jí pro to neměli číst.

A jen tak mimochodem: baví vás pomlouvat lidi za jejich zády? Mě ano.