k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pozáruční servis

23. 2. 2010 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

K 7čka po­slední dobou nějak za­hnívá. Inu, stane se. Pár mi­nu­lých večerů jsem vy­lep­šo­val kód strá­nek, aby asympto­ticky smě­řo­val ke svět­lým zítř­kům a mému za­tra­ceně vel­kému pro­jektu. Všechny změny pra­vi­delně dáv­kuji v malých ba­líč­cích. Agilní vývoj musí ite­ro­vat. Víme? Moje me­to­dika vývoje by se dala nej­lépe popsat jako fail driven de­ve­lo­p­ment – cesta díl­čích ne­ú­spě­chů a chy­bo­vých verzí, která občas vyústí v něco po­u­ži­tel­ného. Kdy­koli se může cokoli rozbít, kdy­koli se může všechno pře­dě­lat, tes­to­vání je jenom pro ty, kteří si nevěří. Hlavně když se ne­po­škodí data. To potom vidím rudě.

Ale na tom ne­sejde, nic z toho není teď dů­le­žité. Teď jsou pod­statné ná­sle­du­jící věci:

  1. Zase jsem rozjel svoje dva staré a víc jak měsíc ne­ak­tivní twit­ter-roboty: stri­pbotatwitt_vtipy. Stri­pbot pra­vi­delně twi­to­val o nej­čer­s­tvěj­ších stri­pech, které se ob­je­vily na in­ter­ne­tech a robot twitt_vtipy denně vybral ně­ko­lik vtipů ze své roz­sáhlé da­ta­báze.
  2. Znáte kon­fe­renci TED? Já taky dlouho ne­vě­děl, o čem je řeč. V pod­statě je to udá­lost, kdy se jednou za čas sejdou vý­znamní lidé a před­sta­vují svoje vize, jak se světa udělat o trochu lepší místo. Viz podti­tul Ideas worth sprea­ding. Za­jí­mavé na celé věci je, že se to všechno na­hrává a je do­stupné na stránce ted.com a za těch pár let, co se TED koná (od roku 1984) se tam na­shro­máž­dila veliká spousta za­jí­ma­vého/in­spi­ra­tiv­ního ma­te­ri­álu na dlouhé zimní večery. Na­mát­kou vy­bí­rám z po­slední doby třeba The pa­ra­dox of choice, Sur­vi­ving a nuclear attack nebo Mi­chael Sher­mer on strange be­liefs.
  3. Ne­dávno jsem si uvě­do­mil, že jsem se díky pi­rát­ství do­zvě­děl o ne­u­vě­ři­telné sku­pině kapel, o které bych jinak ani ne­za­va­dil. Tak třeba ne­dávno jsem na You­tube slyšel (ano You­tube po­u­ží­vám jako rádio) na­hrávku Medusa od špa­něl­ské post-něco sku­piny Toun­dra, která zněla zcela ne­u­vě­ři­telně. Kdyby ji nějaký pirát ne­na­hrál, nikdy by se o ní ne­do­zvě­děla celá řádka lidí. Je to docela mo­rálně am­bi­va­lentní situce: pi­rát­ství je na jedné straně (v prin­cipu) špatné, ale na druhé straně je to vlastně re­klama. Na jedné straně ne­ztrá­cet tržby na pi­rá­tech, na druhé straně vy­vo­lat zájem, který může poz­ději při­nést mnohem větší hod­notu. Ani jeden pří­stup není ab­so­lutně správný. Vez­měte si třeba moje mi­lo­vané SID-me­ta­lové mágy Ma­chi­nae Supre­macy. Do­zvě­děl jsem se o nich pro­střed­nic­tvím hry Jets'n'guns, kde se po­sta­rali o soun­d­track, ale opravdu jsem si je za­mi­lo­val až díky tři­ceti trac­kům, které od roku 2000 zve­řej­nili na svých strán­kách zcela zdarma. Kdyby se čle­nové MaSu ne­roz­hodli k tomuto kroku, ne­po­da­řilo by se jim získat tolik po­zor­nosti.

Cory Doc­to­row říkal něco ve smyslu, že pro spi­so­va­tele není nej­větší hroz­bou pi­rát­ství, ale to, že ho nikdo nezná. Asi to tak bude.

  1. Zase nějaké ty stripy. A rovnou čtyři, ať nežeru: 669.305, 669.306, 669.307669.308.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz