Poslední večírek před soudným dnem
Je těžké najít motivaci k čemukoli, když se zdá, že se všechno kolem hroutí &
konec světa je na dosah ruky. Doomsday clock byl posunutý na dvě a půl
minuty před půlnocí a ze všech stran se valí zprávy o progresu ve vývoji
umělé inteligence, která přinese konec lidstva a humanity (jen nikdo neví kdy
to přijde, může to být za tři měsíce nebo za dvacet let). V tomhle stavu, kdy
bombardování špatnými zprávami nemá konce, je těžké najít sílu i pro
eskpistické fantazie. I █████ Drobnou útěchu jsem našel v železe a pak v psaní doomsday party
blogu – zprávách o životě několika lidí, na které předtucha konce světa dolehla
extra tvrdě a rozhodli se začít s doomsday party – virtuálním večírkem, který
začal jednoho únorového dne a skončí až se světem. Jde o bezmeznou (více méně) pravidelnou lavinu excesu a šílenství, která je
podávaná v surové alfa kvalitě prózy – bez smyslu a bez konce, jeden den se
valí za druhým, beze změny, bez naděje a party pokračuje a sílí.