Je těžké najít motivaci k čemukoli, když se zdá, že se všechno kolem hroutí & konec světa je na dosah ruky. Doomsday clock byl posunutý na dvě a půl minuty před půlnocí a ze všech stran se valí zprávy o progresu ve vývoji umělé inteligence, která přinese konec lidstva a humanity (jen nikdo neví kdy to přijde, může to být za tři měsíce nebo za dvacet let). V tomhle stavu, kdy bombardování špatnými zprávami nemá konce, je těžké najít sílu i pro eskpistické fantazie. I pálení peněz █████████████████ se zdá zbytečné.
Drobnou útěchu jsem našel v železe a pak v psaní doomsday party blogu - zprávách o životě několika lidí, na které předtucha konce světa dolehla extra tvrdě a rozhodli se začít s doomsday party - virtuálním večírkem, který začal jednoho únorového dne a skončí až se světem.
Jde o bezmeznou (více méně) pravidelnou lavinu excesu a šílenství, která je podávaná v surové alfa kvalitě prózy - bez smyslu a bez konce, jeden den se valí za druhým, beze změny, bez naděje a party pokračuje a sílí.