Poetická injekce #2

Po pře­čtení totoho (mi­mo­cho­dem ten pocit pr­cha­jí­cího a ne­u­cho­pi­tel­ného času a ne­u­stá­lého čekání na to až bude líp, i když jde jenom o hi­ber­naci, mám taky, skoro pořád) mě na­padlo zase pár veršů v ne­ve­se­lém duchu, které jsem ozna­čil Ter­mi­nus : patro 20099.