Poe

Byla to dlouhá doba, což? Ale měl jsem důvod: byl jsem out, byl jsem zaneprázdněn, byl jsem v rauši, měl jsem práci, neměl jsem čas, byl jsem nemocnej, vyvíjel jsem hru… Ale už dost vět v nichž je podmět v prvním pádě čísla jednotného.

I když se to dneska jmenuje Poe, přesto jako předkrm bude podáván strip 669.97 s příchutí čisté absurdity.

A teď Trocha poezie. Bývaly časy, kdy jsem psal každý měsíc několik poetických mizernosí (někdo tomu říká básně, ale já si tohoto žánru vážím natolik, že radši svoje výrobky řadím někam stranou), ale ty časy jednou pro vždy skončily. Tempo „několik měsíčně“ jsem držel od začátku roku 2004 do poloviny 2005 a pak začal proud pomalu ustávat. Ale to ani moc nevadí, protože doteď se na k47čce sešlo 94 básní od 6 autorů (z nichž jsem byl nejaktivnější já ).

To víte, teď to chce silnej materiál a pořádnou flákotu, aby stálo za to se pustit do procesu psaní slov & tvorby veršů. A pravda je, že v hybernačním kómatu se moc silných témat nevyskytuje. Poezie je vhodná k tomu, aby člověk něco rychle a intenzivně vykřičel do světa, když se mu chce a má téma. Nemusí se zabývat nějakou zápletkou nebo dějem. Prostě zakřičí a přemění vnitřní tenzi na slova (více či méně úspěšně). Přesně takhle vznikly třeba: Potkal jsem déšť, My heart start beating, Poloviční život, Zlatá nit, Kusy ledu, PN přechod a spousta dalších.

Ale teď je tady další kus poezie, který vznikal podobně horlivým procesem. Jmenuje se Ztichlej svět a velký podíl na jeho vzniku má deviantka Palmbeacher, jejíž art mě inspiroval a poháněl motor šílenství (poprvé jsem o ní psal 12.3.2007 v antiBlogu). Poetika Ztichlýho světa pochází právě od Palm a několika cest z Prahy domů, kdy jsem kolem druhé hodiny ranní šel čtyři kilometry nočním deštěm.

Ztichlej svět vypráví příbeh lásky, tedy spíš jeho konec. Je to příběh podivný, tichý, smutný, bolestný, který končí neurčitě a do ztracena… Dvě hlavní postavy Ztichlýho světa: on a ona – jejich jména jsou jen zlehka naznačena – se právě nacházejí v kavárně Nové Naděje. On je unaven, má za sebou dlouhé putování, během něhož se neúspěšně snažil vymanit z okovů a doufá, že se teď něco změní. Ale svět je šedivý a nasáklý Bezčasím… Tak by se dal shrnout děj Ztichlýho světa, jehož nálada je strnulá a nehybná.

Tolik k básni Ztichlej svět. Pak tu mám ještě několik dalších maličkostí. V antiBlogu (který bych klidně označil za takové pískoviště nápadů) přibyl zase další zářez. A nakonec jsem na stránce projektů uveřejnil zmínku o Hře.