Po dlouhé době se zase vidíme...

Ne­u­vě­ři­telné se stalo sku­teč­ností, jsem zpátky a po úporné práci s lehkým omla­ze­ním při­ná­ším ak­tu­a­li­zaci.

Předně bych chtěl všem zvěs­to­vat lehké změny, které otřásly zdejší půdou. Takže, stránky jsem pře­o­na­čil do php, ale nejsou nijak dy­na­mické, takže nuda, ale zase na druhou stranu to umož­ňuje vy­chy­távky typu vlastní shout­bo­ard a vklá­dání pre­fab­ri­ko­va­ných bloků. Vizáž zů­stala více méně stejná, držel jsem se pů­vod­ního návrhu, ale text je větší, lépe či­telný a vzduš­nější. Takže to zkrátka ne­vy­padá tak za­tuchle. A taky jsem si vyhrál s CSS vlast­ností hover, ale to ocení vlast­nící jiných pro­hlí­žečů než je In­te­net Ex­plo­rer.

Takže to by bylo ně­ko­lik slov ke změně formy, ale teď k tomu dů­le­ži­těj­šímu: obsahu. V po­sled­ních dnech/týd­nech/mě­sí­cích jsem napsal docela krát­kou po­vídku jménem Dávná bu­douc­nost. Název je trochu oxy­morón, ale vy­po­vídá o čase, do kte­rého je za­sa­zen její příběh (jen si tuto há­danku roz­luš­těte sami). Abych čte­náře trochu navna­dil, pro­zra­dím, že se jedná o po­vídku z „jakoby“ blízké bu­douc­nosti, kdy naše ma­tička Evropa (a vlastně i celý svět) je jiná, zažila ně­ko­lik krizí a tem­ných období, ze kte­rých se snaží vzpa­ma­to­vat. A v tomto světě se po­hy­buje i hlavní hrdina Dávné bu­douc­nosti, který sedí ve vlaku a uhání směrem k Praze za svým po­sled­ním úkolem.

Dávná bu­douc­nost je hezká věc, ale jenom jedna po­vídka by byla trochu málo po 21 dnech čekání. A proto tu jsou další stripy ze série 669. A to kon­krétně 669.85 a 669.86.

Kdo čte moje opi­lecké žvásty v an­ti­Blogu tak tam je taky něco při­bylo.

A na­ko­nec (pokud jsem na něco ne­za­po­mněl) je tu nový úvod­ník na­zvaný Bude-li čas…

Ještě jedna věta: Stránky jsou v novém kabátě teprve krátce a tak se můžou vy­skyt­nout někde nějaké chyby a ne­do­statky. Když něco ta­ko­vého na­jdete, hlaste mi to do knihy. A teď vše za­kon­čím ma­ni­akal­ním řevem a útěkem před exe­ku­tory.