Pixelový pláč nad Kalderonem

Už dlouho chci na k47čku dát novou povídku. Jmenuje se Někdo se dívá a mám jí napsanou, zkorigovanou a připravenou na vyplutí, ale vždycky mi do toho vleze něco aktuálnějšího (Obamovo odhalení), politicky nekorektnějšího (Kaplického pokusy o cheatování), zajímavějšího (teď mě nic nenapadá). Nebo něco, co musí být odbaveno přednostně. A to je i dnešní případ.

Asi by bylo nejlepší začít od začátku, co? Takže: ve škole máme předmět GT – grafické tvorba, který velice kontrastuje se vším, co se jinak na FELu děje. Nějaké to slovo jsem už na toto téma utrousil. Ten předmět je zajímavý, WTZ. Ale ještě zajímavější bylo, že po nás chtěli nějakou tu semestrální práci a že nám to řekli za pět minut dvanáct někdy koncem semestru. Je to nový předmět, odpouštím. A ta semestrálka měla být nějaká grafická práce ve které by se zužitkovaly všechny informace, které do nás akademická malířka (!) Lucie Svobodová během přednášek natlačila. Ideální byla kombinace fotek a textu. Na tom by nebylo nic špatného, to se dá stihnout za chvíli – maximálně několik hodin.

Ale jak už to tak bývá s mojí pamětí a schopností organizace času, celou tu věc jsem dodělával během volné hodiny před odevzdáním. Ale to už příliš odbočuji.

Teď se konečně obrovskou oklikou dostávám k jádru věci. Já jsem jako GT semestrálku dělal grafikou povídku Plačky nad Kalderonem (jméno je narážkou na Joycovo Plačky nad Finneganem), která nejasně vypovídá o útěku několika vojáků z dávno mrtvého Města. Nevědí jak se tam dostali a proč je tak urputně pronásleduje Nepřítel. Povídka je velice krátká, ale přesto je rozdělena na tři části: prví, druhou a třetí. Hlavní slovo v ní má grafika, obraz, barvy, text je vedlejší.

Na Kalderona jsem použil vlastní fotky, jsme na nich všichni čtyři dočasně nepříčetní mladí muži z 371

A ještě vzkaz pro studenty STM/WMM, GéTéčka si zapište, je to doopravdy pohodový předmět.