k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Na všechny dobré věci si člověk musí počkat

9. 10. 2012 — k47 (CC by) (♪)

Můj tvůrčí proces se vy­zna­čuje jednou věcí: je ne­u­vě­ři­telně pomalý a trvá celou věč­nost, než něco dopíšu (první před­mět do­ličný, druhý před­mět do­ličný).

Když je zrovna dobrý rok a správná kon­ste­lace hvězd, tak se pro něco na­dchnu a začnu na tom dělat dnem i nocí. Pře­mýš­lím co vlastně chci říct, jak to vy­já­d­řit, jak to zase za­mas­ko­vat a ob­fus­ko­vat, tak abych všechny zá­sadní-ži­votní-pravdy nacpal do jediné pomlky před od­kaš­láním.

Když je pak po­vídka hotová, dám jí ob­vykle na týden k ledu a teprve potom se vrhnu na po­slední vlnu ko­rekcí. Týden je dost dlouhá doba na to, aby se mi z hlavy vy­tra­tilo pojivo a zů­staly jenom obrysy hlavní myš­lenky, mozek pak pře­stane pře­hlí­žet chyby a au­to­ma­ticky do­pl­ňo­vat de­taily do míst, kde jsem si je jenom myslel. Teprve po po­sled­ním kole oprav je čas to (ještě za tepla) vy­pus­tit do di­vo­činy.

Tak aspoň vypadá ide­ální si­tu­ace. Někdy se ale stane, že z ně­ja­kých důvodů dám po­vídku k ledu na delší dobu. Mnohem delší dobu. Třeba na půl roku – jak se stalo u Pro­testu nebo Baru Cen­zura (pu­b­li­kuji příště).

Velice vzácně se tahle doba pro­táhne ještě mnohem víc. Na­pří­klad na víc jak čtyři a půl roku. Přesně tak dlouho to trvalo v pří­padě po­ví­dek Město #2Město #3.

Tyhle dva kusy volně na­va­zují na po­slední část po­vídky Sen a ode­hrá­vají se ve stej­ném mrtvém městě, které je ob­sa­ze­ném pří­zrač­ným Ne­pří­te­lem, ze kte­rého se be­ze­jmenný hrdina snaží utéct už osm let.


Ale ne­bojte se, v ar­chivu mám po­vídky, které od­klá­dám ještě mnohem déle.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz