k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Můžete se otočit na záda?

15. 3. 2013 — k47 (CC by)
CC by-nc-nd (zdroj)

Je až krásné, jak se ře­ši­telné věci stá­vají na­prosto bez­vý­chod­nými bez vy­hlídky na zlep­šení, když se nemáte s kým se po­ra­dit? Me­cha­nika & ka­ta­ly­zace za­ča­ro­va­ného kruhu je na­prosto bez­chybná.

Ale na tom ne­zá­leží.

Dneska jsem vstal o půl­noci a pro­četl jsem si ně­které svoje staré po­vídky a žasnul jsem, jak jsem vůbec mohl napsat něco tak ne­u­vě­ři­telně me­lan­cho­lic­kého, sklí­če­ného a de­pre­siv­ního. Třeba taková Dívka, která mi­lo­vala mraky, Útěk z ex­plo­du­jící pla­nety a hlavně Pa­ra­zit, jehož řádky vždycky do­ká­žou roz­me­tat mojí náladu na kou­síčky. Ne­zá­leží v jaké eu­fo­rii jsem byl na za­čátku, na konci se svět vždycky zdá o pár od­stínů tmavší a zase cítím čer­ného psa, tupou a tí­ži­vou bolest v hlavě, při­le­pe­nou na mozku jako dehet.

Jak jsem jenom mohl? Celkem jed­no­duše: všechno, co jsem napsal byla pravda. Ne vždycky na úrovni fak­to­gra­fické; fakta před­sta­vo­vala me­cha­nické kosti, ale všechny emoce a pocity, co pro­tekly kostrou, byly vždy zcela prav­divé.

Možná právě proto v po­sled­ních letech moc nepíšu. Možná že kolem není dost pravdy, která by stála za za­psání.

Takže, můžete se, prosím, otočit na záda?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz