k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Knihy a tak podobně...

18. 2. 2013 (před 6 lety) — k47 (CC by) (♪)

Kromě vše­o­becné li­te­rární mi­zé­rie, která se mi line zpod prstů, jsem taky v po­slední době dočetl pár knížek. Jedna z nich bylo Vzkří­šení od Tolstoje. Říká se, že romány rus­kých re­a­listů jsou straš­livě dlouhé bichle a proti tomu nemůžu nic na­mí­tat. Ale ono to není vůbec na škodu. Z téhle knížky jsem měl pří­jemný pocit úpl­nosti. Příběh se valil vpřed a bral s sebou všechno, co stálo v cestě. Ne­vě­no­val se jenom tomu, co bylo po­třeba, aby se děj pohnul vpřed, ale vy­klá­dal a po­pi­so­val celou ruskou spo­leč­nost na konci de­va­te­nác­tého sto­letí. Všechno od­zdola až nahoru, od bez­na­děje chu­diny po hýření a oká­za­losti hor­ních vrstev spo­leč­nosti, která ale žila prázdné a fa­lešné životy plus všechno mezi tím. Knížka měla silný hu­ma­nis­tický pod­text, so­ci­a­lis­tické po­sel­ství, kri­ti­zo­vala všechny formy or­ga­ni­zo­va­ného ná­bo­žen­ství, vě­zeň­ského sys­tému a slepé by­ro­kra­cie jejíž čin­nost se dá nej­lépe popsat jako zá­konné zlo. Cel­kově všechny tyhle věci kolem byly za­jí­ma­vější než příběh Něchlju­dova a ne­prá­vem od­sou­zené Kaťuši.

Hned po tom, co jsem dočetl Vzkří­šení (a pak jednu další knížku, kterou nebudu jme­no­vat) jsem se pustil do House of Leaves. Tenhle román jsem si za­mi­lo­val na první pohled. Sta­čilo abych na in­ter­netu viděl ob­rázky tří strá­nek z knihy a věděl jsem, že ji musím mít. Bylo mi jedno o čem je a jestli bude dobrá nebo špatná. Hned jsem šel na Amazon a ob­jed­nal si jednu po­u­ži­tou kopii ze Skot­ska (za­jí­mavé, že u nás bych za ní za­pla­til 800 korun, ale z Bri­tá­nie i s do­pra­vou mě přišla jenom na po­lo­vinu).

Na House of Leaves je nej­za­jí­ma­vější jak je na­psaná. Do­volte, abych to de­mon­stro­val ob­razně:

Celkem má přes 650 strá­nek a to mi na ně­ja­kou dobu vy­stačí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz