Klidně mi ucpěte hubu cementem, ale já se nedám

Pořád vydávám signály, že píšu novou povídku a že už bude každou chvíli hotová. Mám nějakou část, ale došla šťáva a tak Anomalocaris detrimentum (název jako stehno, co?) se posouvá. Naštěstí jsem obdařen multitaskingem a bufferem s velikou kapacitou a tak mám v záloze spousta bokovek a podpásovek jako třeba trochu té (měsíc uleželé) poezie: Propast na konci časové osy – úzkost & strach ze smrti – klasika.