k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Kdyby se někdo ptal, zapírej

17. 3. 2013 (před 6 lety) — k47 (CC by) (♪)

Za­pí­rej, že kdy byl lis­to­pad a že někdy vůbec pro­běhlo Na­NoWriMo. A když se zeptá na Ho­rečku, prostě ho prašti ná­sa­dou od koš­těte a utíkej jako blázen, přes kopce a daleko, daleko, do Se­ver­ních Zemí. Pro­tože i kdybys mu to řekl, stejně by ti ne­u­vě­řil a kdyby ti uvěřil, nikdy by nemohl po­cho­pit. Po­chopí jedině ten, kdo to zažil, Kdo cítil tvůrčí ho­rečku tři­ceti dní a pa­de­sáti tisíce slov a eu­fo­rii, která se skrývá v každé do­kon­čené větě.

O po­sled­ním Na­NoWriMu jsem se tu ně­ko­li­krát zmínil a dlouze jsem jásal nad tím, jak je skvělé něco psát a tvořit a kašlat na všechno ostatní a ne­stra­cho­vat se, jak to do­padne a jestli se to bude někomu líbit. Všem těmhle zby­teč­ným slovům je ale konec, pro­tože přišel čas vý­sled­nou novelu jménem Ho­rečka tady na k47čce zve­řej­nit.

Nápad na Ho­rečku jsem dostal už někdy na konci mi­nu­lého léta, ale nikdy jsem se neměl k tomu, abych něco sku­tečně začal tvořit. Když se pak blí­žilo Na­NoWriMo, začal jsem hledat nějaké téma nebo nápad, kte­rému bych za­svě­til lis­to­pa­dové ot­ro­čení. Prošel jsem pár na­ča­tých věcí, než jsem se dostal ke kon­ceptu Ho­rečky, který v té době nebyl víc než ně­ko­lik rych­lých slov na­čmá­ra­ných na kusu papíru a řekl jsem si, že bych právě tohle mohl použít.

A zbytek je his­to­rie. Nebo bu­douc­nost. Záleží odkud se díváte.

Ho­rečka se uká­zala jako ide­ální ma­te­riál pro Na­NoWriNo – celkem slabá cen­t­rální pre­misa a spousta místa na mi­ri­ády od­bo­ček a tan­gent a po­zná­mek a do­větků, které samy mají své vlastní od­bočky a tan­genty. Prostě ide­ální kostra na kterou se dá na­vě­sit všechno, o čem jsem v té době pře­mýš­lel a uva­žo­val a co se mi honilo hlavou, ale neměl jsem chuť to se­sumí­ro­vat do nějaké for­mál­nější podoby.

Příběh začíná jed­noho rána někdy během po­slední z vlny veder mi­nu­lého léta (zrovna v době, kdy mě na­padlo, že bych něco ta­ko­vého mohl napsat, možná trochu načatý epi­zo­dou Black Books Fever, už si po­řádně ne­pa­ma­tuji), kdy se moji často recyklo­vaní hr­di­nové Adam K., Peo, RubyMalej Marty pro­budí s ko­co­vi­nou a bez vpo­mí­nek na před­chá­ze­jící den. Ná­sle­duje čas chůze po skle­ně­ných stře­pech a fla­shbacků a ne­vlast­ních vzpo­mí­nek až do oka­mžiku, kdy se pří­jemný ranní chlá­dek roz­pustí v pra­ží­cím slunci. A jak tep­lota stoupá Adam K. do­stává ha­lu­ci­nace z horka. Ostatní se ho snaží zchla­dit, ale on jim v se­vření pa­ra­noii uteče, ale svět, který vidí je od re­a­lity k ne­po­znání změ­něný, jeho svět je šedivá prašná me­t­ro­pole, která se na­chází někde v dysto­pic­kých Se­ver­ních Zemích a on je na útěku.

A tady začíná to hlavní: pro­ple­tence spe­ku­lací, před­po­vědí, vizí a tech­no­lo­gic­kých pro­roc­tví o světě bu­douc­nosti, de­hu­ma­ni­zo­va­ného, al­go­rit­mi­zo­va­ného a pro­rost­lého ra­ko­vi­nou všu­dypří­tom­ného sle­do­vání, de­ge­ne­ro­vané de­mo­kra­cie a tech­no­lo­gie, která se vymkla kon­t­role, ale i naděje v pod­zem­ních hac­ker­spa­cech a sou­kro­mém crowd-fun­din­go­va­ném státě.

To všechno opat­řeno po­znám­kami a re­fe­ren­cemi do­klá­da­jí­cími, že velká část z toho, co se v Ho­rečce jeví jako na­prosté ší­len­ství, se už děje a v plánu jsou ještě větší zvěr­stva.

A to je Ho­rečka: deset tisíc slov, které mě bavily tvořit. Když to někoho zaujme jako čte­náře, budu jenom rád.


PS: Ne­dávno mi na twit­ter při­stál ná­sle­du­jí­cíc status od @m_kopas: > „Sur­prise: cyber­punk is ba­si­cally already here and you pro­ba­bly didn't re­a­lize it be­cause you're on the side of the cor­po­ration“. To stojí za za­myš­lení.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz