k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Kdo dlouho hledí do internetu, toho internet pohltí

30. 6. 2014 — k47 (CC by-sa) (♪)

Už je to docela dlouho, co jsem na k47čce zve­řej­nil po­slední po­vídku. Období sucha ne­vy­puklo proto, že bych psaní ko­nečně po­vě­sil na hřebík, ale může za něj přesně opačný pro­blém: Mám roz­dě­láno příliš mnoho věcí na­jed­nou. Ně­které z nich jsou dlouhé a k do­kon­čení po­tře­bují čas. A během té doby si od­sko­čím napsat něco krat­šího a pak si od­sko­čím ještě jednou a pak ještě jednou k něčemu ještě krat­šímu a pak mi dojde, že takhle se už dál nedá po­kra­čo­vat, a musím začít končit víc věcí než jich za­čí­nat.


Kafe v pět je právě jedna z těchto tvůr­čích od­bo­ček v tvůr­čích od­boč­kách, kterou jsem pů­vodně chtěl poslat do li­te­rární sou­těže Kafe v pět, ale uzá­věrka kolem mě pro­le­těla ve chvíli, kdy mi došlo, že na­psané věty do sebe ne­za­pa­dají a působí jako li­te­rární verze smir­ko­vého papíru. Pů­vodní plán (který jsem stejně jako pár dal­ších dostal v baru TAB) byl, že dva dny před koncem sou­těže na­rychlo sepíšu po­víd­ko­vou verzi krát­kého filmu Ma­ni­fold, odešlu a na celou věc za­po­menu.

Ale velice rychle jsem přišel na to, že film nejde do prózy pře­psat me­cha­nicky, takří­ka­jíc jedna ku jedné. Každé médium má své spe­ci­fické vý­ra­zové pro­středky a ve filmu si člověk může do­vo­lit věci, které jdou jenom stěží zfor­mo­vat do ele­gant­ního bloku slov. Jedním z nich je pomalá ex­po­zice, kdy kamera beze slov mluví místo hrdinů, kdy po­pi­suje bez popisu, kdy mlčení řekne víc než tisíc slov. Ale v pří­padě po­vídky tohle všechno musím napsat, nemůžu nechat prázd­nou stránku (tedy pokud nepíšu něco jako House of Leaves nebo Mirror and La­by­rinth). Z těchto a dal­ších důvodů se pů­vodní plán ukázal jako ne­prů­chozí a pro­pásl jsem uzá­věrku o necelý měsíc.

Na­ko­nec jsem však udělal ci­mr­ma­nov­ský krok stra­nouKafe v pět nějak do­lá­mal a teď se můžu vě­no­vat věcem, které jsem chtěl pů­vodně psát. KV5 v sou­časné podobě slouží jako prefix nebo úvod vět­šího pří­běhu, který mám už ně­ja­kou dobu v hlavě a kte­rému bych se, po vy­mo­tání ze sítě od­bo­ček a za­tá­ček, rád vě­no­val.

Za zmínku ještě stojí, že zve­řej­ňo­vání v opač­ném pořadí – tedy ty po­slední věci jako první – s sebou nese jeden pro­blém, který vadí víc mě než ko­mu­koli dal­šímu na naší Bledě Modré Tečce: Téměř všechny po­vídky, které se na k47čce vy­sky­tují, jsou pro­po­jené do ně­ko­lika ve­li­kých pří­bě­ho­vých celků a jedna často na­va­zuje na jiné, nebo se na ně aspoň od­ka­zuje, cituje, zmi­ňuje nebo se jich jinak dotýká (tyto vazby jsou často zma­po­vány v bo­ha­tých po­znám­kách, jako na­pří­klad: tady, tady, tady nebo tady). A právě při pu­b­li­kaci naopak často není ta první po­vídka, na kterou se ta sou­časná od­ka­zuje, zatím do­kon­čená a zve­řej­něná. Na­štěstí jde z větší části jen o ve­d­lejší spoj­nice, které nejsou ži­votně dů­le­žité, ale jen – jak aspoň doufám – za­jí­mavé.


PS #1: Po asi deseti letech jsem Operu na­hra­dil Fi­re­fo­xem a na roz­lou­če­nou jsem napsal ma­lič­kou haiku:

Po­slední sbohem dekádě s Operou. Na stesk nezbyl čas.

PS #2: Fi­re­fox je celkem pře­kva­pivě mi­zerný kus soft­ware, hlavně co se sta­bi­lity a ovlá­dání týče a člověk musí dlouhé roky stu­do­vat es­te­tiku, aby do­o­pravdy ocenil všechny de­taily toho, jak špatné to je. Opera mi za deset let spadla asi tak tři­krát, Fi­re­fox ji pře­ko­nal během prv­ního ví­kendu.

PS #3: Stalo se taky tohle.

PS #4: Sedm let po zve­řej­nění jsem pro­vedl ko­rekce po­ví­dek N13, P14. Ještě chvíli a už to bude skoro uchá­ze­jící próza.

PS #5: Příště se snad osmě­lím a napíšu pár slov o ne­ú­spěš­ném ex­pe­ri­metu Mu­ra­kami.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz