k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Je třeba vykydat chlív

27. 5. 2008 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Co se »sem vložte li­bo­vol­nou na­dávku« dělo od minula do teď? Pře­kva­pivě mnoho věcí. Tak třeba jsem ko­ke­to­val s tem­pla­to­va­cím en­gi­nem Haml (resp. jeho va­ri­antu ph­pHaml), za­lí­bila se mi jeho krása a ústřední myš­lenka Markup should be be­au­ti­ful, zkusmo jsem si něco zkusil, ale skon­čil jsem na tom, že ve skriptu, který kon­ver­to­val Haml na be­au­ti­fil XHMTL, im­ple­men­tá­tor použil ně­ja­kou funkci, kterou můj Apache z bez­peč­nost­ních důvodů za­ka­zuje. Takže příště (sice bych to mohl nějak opra­vit, ale pak ztra­til čas a důvod tady psát o tom, jak to někdy v bu­doucnu zkusím…).

Hned nato jsem se pustil do jazyka Ruby a jestliže php je peklo, pak ruby je ráj. Po­druhé v životě jsem na­dá­val proč můj hos­ting běží na php. Ruby je totiž plně ob­jek­tový jazyk a to je za­klí­nadlo, které na mě působí. Kromě toho taky Ruby ob­sa­huje spoustu vy­chy­tá­ve­ček a pa­rá­di­ček, které musela vy­mys­let nějaká za­tra­ceně chytrá (ja­pon­ská) hlava. No nic, až budu psát nějaký inhouse skript, tak vím kam sáh­nout…

Jinak taky další věc, která mě po­ba­vila, na­stala, když brácha říkal: Mám tady za­heslo­vaný stránky a po­tře­buju k nim znát heslo. Říkám: Žádnej pro­blém a už jsem chys­tal útok hrubou silou a pro­tože toho člo­věka, kte­rýmu ty stránky patří, znám a vím, že je to blbec, tak jsem tušil, že heslo nebude nijak silný. Ale když jsem uviděl, že ta stránka je za­heslo­vaná pomocí ja­vascriptu a heslo je na­psaný v kódu stránky, tak jsem se smál asi půl hodiny. K pro­lo­mení této „ochrany“ sta­čilo pouze vypnou ja­vascript. No tak tohle pro­zá­řilo jinak chmurný den…

Ale jak po­ví­dám: je třeba (aspoň čás­tečně) vy­ky­dat chlív, pro­tože se mi toho tady na­hro­ma­dilo opravdu hodně.

Tááá­gže teď je na řadě Mor­fion a jeho po­vídka Re­a­li­ty­like world – velice po­chmurná a zne­po­ko­ju­jící vize, sen, tís­nivá před­stava ve třech děj­stvích, ne­ur­čitý příběh dvou lidí, který se na konci uzavře. Re­a­li­ty­like world – svět jenom jako. Mě to přišlo velice po­vě­domé, známé. Takže kdo by chtěl pu­to­vat po opuš­tě­ném městě a po­slou­chat ten do­ko­nalý chorál od­ni­kud, tak může tak učinit přesně tady.

A k tématu se hodí i dnešní strip 669.153 o úz­kosti, stra­chu z ko­neč­nosti a po­ci­tech roz­padu.

To je pro dnešek (po dlouhé době, ale ne na dlouho) vše a příště vám řeknu, jak jsem do Linuxu na­in­sta­lo­val Pho­to­shop, jak jsem se zase ne­vy­spal, jak jsem psal poezii nebo jak jsem blo­go­val.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz