k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Jak jsem se (skoro) stal vegetariánem

16. 7. 2015 — k47 (CC by)

„Co kdy­bych si nedal maso?“ zeptal jsem se sám sebe, když jsem zíral do led­nice a pře­mýš­lel, co si dám k večeři v půl čtvrté ráno. „Proč ne? Mohlo by to být lepší pro mě, mohlo by to být lepší pro ži­votní pro­středí.“ Hned nato jsem se pustil do tuňáka v kon­zervě. Hmm, takže možná příště.

Moje ve­ge­ta­ri­án­ství se nese v duchu Billa Bai­leyho:

I'm a ve­ge­ta­rian, I'm not strict. I eat fish. And duck, but they're nearly fish aren't they. – I'm like a post-modern ve­ge­ta­rian. I eat meat… iro­ni­cally.

nebo Dylana Morana:

I'm a ve­ge­ta­rian… I mean… I'm not strict, in that I eat a lot of meat. But that's be­cause I like the taste, so mo­rally I win. I don't mess about, y'know some people just eat fish, for me it's just things with faces, just flash fry the face. I like to in­ter­act with my food… and you always win the sta­ring con­test if you eat the eyes.

Jde o ve­ge­ta­ri­án­skou obdobu agnos­ti­cismu: Pre­fe­ruji nejíst maso, ale když se občas vy­koupu v pra­sečí krvi, nemám z toho špatné svě­domí.

Kdo čekal nějaký po­drobný du­šezpyt o kru­tosti na zví­řa­tech nebo cestu za osvě­tou duše, toho musím zkla­mat. Osví­cení přišlo zne­na­dání a za moc ne­stálo. Přesně tak by mohl znít další podti­tul mojí fik­tivní au­to­bi­o­gra­fie.

This is the way the world ends Not with a bang but a whim­per.

PS#1: Vypadá to, že v nej­bliž­ších letech jak masný prů­mysl, tak i ve­ge­ta­ri­án­ství ztratí smysl, pro­tože budeme schopni uměle vy­rá­bět maso ve velkém. Před pár lety stál ham­bur­ger ze syn­te­tic­kého masa 300000$, teď je to pou­hých 12$. Za pár let to může být ještě méně a když se roz­jede prů­mys­lová výroba, do­sta­neme maso pro jehož pro­dukci není po­třeba zbytek zví­řete a celá in­frastruk­tura, která pro­du­kuje věci, které do toho zví­řete cpeme. Jediný pro­blém bude vědomí, že jde o maso ze zku­mavky a přes to se slu­níč­koví ně­kteří lidé nemusí pře­nést, pro­tože to není při­ro­zené.

PS#2: Nová dávka Ter­mi­na­lity: T19 (Te­to­vání), T20 (Čty­ři­cet tisíc sle­pých opic), T21 (Zóna)T22 (Neklid) jsou online, při­pra­veny k vašemu po­tě­šení. T19 můžete rovnou pře­sko­čit, pro­tože se v něm nic dů­le­ži­tého ne­stane. Na­proti tomu v ná­sle­du­jí­cích třech čás­tech začíná pád dvou hlav­ních pro­ta­go­nistů.

Vo­dítka jsou ná­sle­du­jící: T19 – žádné vo­dítko, v ná­sle­du­jící revizi bude tahle část vy­řa­zena, T20 – veš­kerá naše ko­mu­ni­kace [je] už dlouho na­pích­nutá a Trudy od­po­slou­chává každý bit, T21 – Bod zlomu a T22 – Té noci jsme ji viděli na­po­sledy.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz