k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Holky na FELu? Nahé? No si děláš srandu!

30. 11. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Minule jsem na­kousl zá­važné téma o konci svo­bodné kul­tury, tak dneska bude všechno po­ně­kud ve­se­lejší.

Možná se ptáte: co ten nadpis sakra zna­mená? Na FELu přece nejsou skoro žádné holky, víme? Exis­tuje jedna ob­lí­bená kon­ver­zační smyčka: „Máš holku?“ „Ne, jsem z FELu.“ Je to po­cho­pi­telně jenom ne­ga­tivní ste­re­o­typ. Na FELu jsou holky. Obě dvě. Za­po­meňte na to, nadpis se totiž váže ke cvi­čení před­mětu GT – Gra­fická tvorba, který pro­bíhá tak, že na před­náš­kách je nám vy­klá­dáno o kom­po­zici, malbě, ty­po­gra­fii a po­dob­ných tvo­ři­vých dis­ci­plí­nách a na cvi­čení kres­líme, což je v kon­trastu s ostat­ními tech­nic­kými před­měty. S kresbou jsme za­čí­nali na jed­no­du­chých věcech a pak jsme po­stu­po­vali ke kresbě ob­li­čejů a kom­po­zicí. No a ve čtvr­tek jsme kres­lili nahý ženský model. Což byl podraz.

Ono to nebyla žádná sranda, pro­tože není nic slo­ži­těj­šího než lidské tělo a navíc má člověk před sebou ten prázdný papír, který se navíc vždycky zdá o něco větší než ve sku­teč­nosti je a musí nějak začít.

Ale abych to ne­za­ke­cal: kres­lili jsme nahý ženský model na FELu. Na FELu! A to je celé.

Takže pro mladší ge­ne­raci stu­dentů STM, kteří tenhle kurník čtou (což je snad jenom Tonda), bych vzká­zal, že pokud se nebojí tužky, uhlu a papíru, tak GT je takový malý zázrak.


A teď dva stripy: číslo 669.243 o dů­vo­dech sebe-ne­ná­visti a ne-nar­ci­so­va­tosti (s vy­ob­ra­ze­ním zcela ne­zná­mého muže) a 669.244 o dost po­divné zábavě.


Že jsem stal­ker, jsem už psal a že se za to ne­sty­dím, je jasné už ze sa­mot­ného faktu, že jsem o tom psal. Možná bych mohl při­chys­tat nějaký článek nebo po­vídku na toto téma, abych ob­jas­nil, jak je (někdy) ne­u­vě­ři­telně snadné se dostat k sou­kro­mým in­for­ma­cím úplně ne­zná­mých lidí. Ne­dávno jsem ka­ma­rá­dovi vy­prá­věl, koho, jak a proč jsem sle­do­val a byl pře­kva­pený tím, co se mi všechno po­da­řilo najít a jak snadno. Přitom jsem ne­u­dě­lal nic špat­ného. Jenom jsem našel to, co na netu už bylo.

Ak­tu­álně mám na Stalklistu 4 cíle. U jed­noho z nich vím jenom jak při­bližně vypadá, což bude těžké, ale pomocí dobré úvahy, robota a vy­lu­čo­vací metody se snad někam do­stanu.

Konec konců mě napadá, že vlastně ani nevím, proč to dělám. Sou­kromí cizích je vět­ši­nou tak ža­lostně nudné (ne že by moje sou­kromí bylo něco za­jí­ma­věj­šího). Zrovna ne­dávno jsem se dostal k logu IM kon­ver­zace ur­či­tých cílů a v po­lo­vině jsem to pře­stal číst a radši jsem šel hrát Ge­o­me­try Wars. Byla to ža­lostná nuda. A navíc všichni mluví tou po­div­nou spo­le­čen­skou šifrou, kdy opi­sují sku­teč­nost, která je příliš tvrdá nebo drsná na to, aby se mohla vy­slo­vit přímo.


A na­ko­nec jeden link na pár slov o in­di­vi­du­a­litě a svo­bodě od Emmy Gol­d­ma­nové. Pře­čtěte si a zjis­títe, že na té Emmě něco je:

Stát se uchy­luje k pro­střed­kům násilí a si­lo­vého řešení, a jeho snahy jsou navíc pod­po­ro­vány „mo­rál­ním roz­hoř­če­ním“ vět­šiny nad ka­cíř­stvím, spo­le­čen­skou opo­zicí a po­li­tic­kým re­be­lant­stvím – vět­šiny, která byla celá sto­letí dre­zí­ro­vána v uctí­vání státu, tré­no­vána v dis­ci­plíně a po­sluš­nosti a pod­ma­ňo­vána bázní z au­to­rity doma, ve škole, kos­tele, tisku apod.

Nej­pev­něj­ším valem au­to­rity je uni­for­mita; nejmenší od­chylka je nej­vět­ším zlo­či­nem. Masová me­cha­ni­zace mo­der­ního života zvy­šuje uni­for­mitu ti­sí­ce­ro­ná­sobně. Na­lez­neme ji všude, ve zvy­cích, přá­ních, ob­lé­kání, ná­zo­rech a myš­lení. Její nej­kon­cen­t­ro­va­nější a nej­tu­pější po­do­bou je „ve­řejné mínění“. Málo lidí má odvahu po­sta­vit se proti němu. Ten, kdo se odmítá při­způ­so­bit, je ihned ozna­čen za „po­de­zře­lého“ a „od­liš­ného“ a je od­sou­zen jako rušící ele­ment v po­ho­dlné stag­naci mo­der­ního života.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz