k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Hoďte přes něj deku nebo ho zabiju!

30. 3. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Dějí se věci. Jednak trochu dělám na shello­vých skrip­tech pro apli­kaci, která by někdy v bu­doucnu měla online stří­hat video. Je to docela za­jí­mavá věc, ale kazí ji jenom jediná věc: bash, který je cel­kově hodně divoký (viz 669.140).

A potom jsem si taky našel novou hračku: db4o a teď žiju ta­ko­vými těmi věcmi jako je QBE, S.O.D.A. nebo Native Query. Že nevíte & vůbec nemáte páru? Jde o ob­jek­to­vou da­ta­bázi. Ano, na­prosto a plně ob-jek-to-vou. Opa­kujte si to často, to slovo uklid­ňuje. Za­po­meňte na re­lační da­ta­báze (včetně všech pra­sopsů jako jsou ob­jek­tově re­lační da­ta­báze), vy­hoďte všechny XML da­ta­báze, a ří­kejte si se mnou: ob-jek-to-vá. Ale teď vážně: když jsem se k tomu dostal a pro­čí­tal do­ku­men­taci, říkal jsem si: „pane bože, tohle je paráda!“ (při po­hledu na Native Query jsem plakal blahem). Ob­jek­tová DB dokáže za­da­ta­bá­zo­vat běžné ob­jekty pro­gra­mo­va­cího jazyka (v mém pří­padě Javy), které po­pi­sují da­to­vou struk­turu pro­gramu a ty rovnou uložit do DB, bez toho, aby se muselo vy­mýš­let a psát nějaké wra­po­vání do ta­bu­lek (tfuj! tohle slovo už nikdy ne­ří­kejte!) a fůru SQL pří­kazů. Navíc jsem udělal zkusmo ně­ko­lik testů a vypadá to, že db4o není vůbec žádný slimák.

No nic to byla jenom taková malá od­bočka na úvod. Teď se do­stanu k hlav­nímu gró (ať už to zna­mená cokoli) dnešní ak­tu­a­li­zace a tou jsou vý­sledky pro­cesu li­te­ra­li­zace myš­le­nek & nápadů

Podle sta­tis­tik patří po­vídky mezi nejméně čtenou sou­část k47čky, což je po­cho­pi­telně smutné, ale na druhou stranu jich je docela dost (přes 80), takže když to vy­ná­so­bíme, se­čteme a pro­ve­deme ně­ko­lik dal­ších pře­vážně ne­va­lid­ních ma­te­ma­tic­kých ope­rací v mo­du­lární arit­me­tice, tak na tom po­vídky nejsou nijak zle.

Proč to říkám, ptáte se. To proto, že dneska je na pořadu dne další nová po­vídka Spě­chej!, která vznikla někdy v po­lo­vině března a je o K., člo­věku, který se mihnul třeba ve Svě­dec­tví o cho­robě nebo pod jiným jménem i ve Světlu v zádech. K. je trochu neu­ro­tik, trochu ak­ro­bat, trochu blázen, ne­spa­vec, sa­mo­tář, ne­ná­vistný zu­ři­vec a kre­a­tivní duše, K. je vším, čím, kdy chtěl být. A Spě­chej! je vlastně časově po­slední po­vídka, kde se K. vy­skytne, dál už nebude nic. Ale myslím, že to je zřejmé už z prv­ních slov Spě­chej!: K. měl pocit, že z pa­lub­ního roz­hlasu za­sle­chl hlá­šení „Nicota, ko­nečná sta­nice“. V ten oka­mžik se mu za­sta­vilo srdce.

Já se teď už budu jenom tiše smát a prstem do písku napíšu číslo 669.145 (Do­chází vám, že se pomalu ale jistě blí­žíme k číslu 200?).

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz