Hledání ztraceného času

Dva-tisíce-patnáct bude posledním rokem na tomto kusu kamene, tak proč to protahovat žejo?

Během roku 2014 jsem začal vést větší množství statistik a hledání ztraceného času je tedy aspoň částečně možné v řeči čísel.

Podle hlavního git repozitáře jsem napsal něco kolem 52000 slov, které dohromady tvořily 344000 jednotlivých znaků. Některé z nich skončily na k47čce, jiné na funkcionalne.cz a některé z nich tady nebo tam skončí v následujících měsících.

I v tomto roce jsem pokračoval s vedením read-logu – tedy seznamu skoro všeho, co jsem kdy přečetl – a ten říká, že jsem přečetl 1598 článků. Mezi „články“ počítám i videa z přednášek, záznamy z konferencí a všechny paragrafy, statě, pojednání, eseje a knihy, které mají aspoň vzdálený potenciál, že bych se k nim někdy v budoucnosti chtěl vrátit. Z toho důvodu mezi nimi není jediný odkaz na české zpravodajské servery, ale vyskytují se tam takové kusy jako například 16000 slov o Timu O'Reillym z pera Evgeny Morozova (The Meme Hustler) nebo rozsahem asi poloviční rekapitulace projektu Cybersyn od stejného autora (The Planning Machine). Jestli jsem dělal jednu věc víc než bych měl, pak to bylo právě čtení – vždycky pozadu, vždycky v boji s dlouhým seznamem a mnoha otevřenými záložkami.

Stejně jako v minulých letech jsem se i loni neúspěšně zúčastnil listopadového NaNoWriMa. K cílové čáře padesáti tisíc slov jsem se jako obvykle nedostal ani na dohled a skončil s psaním někde v okolí 5500 slov. A přitom vyhlédnuté téma: Borgesovská analýza Lovecraftovského mýtu, přímo vybízela k nekonečným odbočkám, dlouhým verbatim citacím z neexistujících knih, detailních popisech fiktivních událostí, přepisům a rekapitulacím sociologických studií a rozhovohům se smyšlenými historiky a archeology smíšených s reáliemi, kterými se proplétá příběh autora v duchu Danielwskiho House of Leaves. Možná, že návštěva některého z pražských NaNoWriMo srazů, kde se mluví jen velice málo a místo toho se píše, by mě to motivovala k větší aktivitě. Věnovat úsilí něčemu takovému ve vakuu samoty je zábavné jen do určité míry.

Koncem roku 2013 jsem zase začal ve velkém dělat kliky. Za první rok jsem jich udělal 48000, včetně dvou měsíců, kdy jsem se z důvodu bolavého loktu držel od podlahy dál. Za tento rok bych chtěl naklikovat 73000 – 200 každý den – a zatím to vypadá, že jsem na dobré cestě.

Když už tu polemizuji nad hledáním ztraceného času, měl bych taky zmínit, že jsem si koupil foťák Sony NEX-5N z druhé ruky za pár šlupek, který nikdy nefotí, tak jak bych chtěl. Výsledek je vždycky mnohem horší nebo mnohem lepší, než bych čekal, ale nikdy ne tak, jak bych čekal. Jediné, co nikdy nezklame je moje diletantství ve fotografickém řemesle – výsledné kompozice mě skoro vždycky rozlítí. I když to se může časem změnit. Zatím jsem udělal víc testovacích fotek, abych zjistil, co to zařízení dovede, než fotek jako záznamů pro další generace. Většina jich zachycuje věci v nejbližším okolí, pohledy z okna nebo mě samotného. Komu by se moje složka s fotkami dostala někomu do ruky, musel by si myslet, že jsem selfie-posedlý šílenec, který by měl být separován od společnosti a chemicky vykastrován pro vlastní dobro.

Vytvořil jsem malou fotogalerii¹ , kam možná budu házet dobré shluky pixelů.

Teď když mám pořádné fotografické zařízení, možná že dostanu lepší pojem o čase a bezprostřední historii. Když by se mě někdo zeptal (a on se nikdo nezeptá, to se nebojte), co se mnou bylo na minulý rok, nevěděl bych. 2013? Nic. 2012? Žádné vzpomínky. Bez vzpomínek minulost vůbec nemusí existovat.

A rok 2015? Na tom zas tolik nezáleží, když bude ten úplně posledním.

Jo a ještě jedna věc na závěr: Terminalita. Letos vezmu všech zbývajících 36 částí (z nichž každá má kolem 2500 slov), opravím je a budu je tu publikovat tempem jednu za týden.

Poslední sbohem, končíme; už není síla vzdoru. Mechanická víla vypráví o odporu.

PS: Jo a taky jsem pro k47čku založil stránku na facebooku.

1. Původně na foto.k47.cz, teď již nefunkční.