k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Hledání ztraceného času

22. 1. 2015 — k47 (CC by) (♪)

Dva-tisíce-pat­náct bude po­sled­ním rokem na tomto kusu kamene, tak proč to pro­ta­ho­vat žejo?


Během roku 2014 jsem začal vést větší množ­ství sta­tis­tik a hle­dání ztra­ce­ného času je tedy aspoň čás­tečně možné v řeči čísel.

Podle hlav­ního git re­po­zi­táře jsem napsal něco kolem 52000 slov, které do­hro­mady tvo­řily 344000 jed­not­li­vých znaků. Ně­které z nich skon­čily na k47čce, jiné na funk­ci­o­nalne.cz a ně­které z nich tady nebo tam skončí v ná­sle­du­jí­cích mě­sí­cích.

I v tomto roce jsem po­kra­čo­val s ve­de­ním read-logu – tedy se­znamu skoro všeho, co jsem kdy pře­četl – a ten říká, že jsem pře­četl 1598 článků. Mezi „články“ po­čí­tám i videa z před­ná­šek, zá­znamy z kon­fe­rencí a všechny pa­ra­grafy, statě, po­jed­nání, eseje a knihy, které mají aspoň vzdá­lený po­ten­ciál, že bych se k nim někdy v bu­douc­nosti chtěl vrátit. Z toho důvodu mezi nimi není jediný odkaz na české zpra­vo­daj­ské ser­very, ale vy­sky­tují se tam takové kusy jako na­pří­klad 16000 slov o Timu O'Re­illym z pera Evgeny Mo­rozova (The Meme Hust­ler) nebo roz­sa­hem asi po­lo­viční re­ka­pi­tu­lace pro­jektu Cyber­syn od stej­ného autora (The Plan­ning Ma­chine). Jestli jsem dělal jednu věc víc než bych měl, pak to bylo právě čtení – vždycky pozadu, vždycky v boji s dlou­hým se­zna­mem a mnoha ote­vře­nými zá­lož­kami.

Stejně jako v mi­nu­lých letech jsem se i loni ne­ú­spěšně zú­čast­nil lis­to­pa­do­vého Na­NoWriMa. K cílové čáře pa­de­sáti tisíc slov jsem se jako ob­vykle ne­do­stal ani na dohled a skon­čil s psaním někde v okolí 5500 slov. A přitom vy­hléd­nuté téma: Bor­gesov­ská ana­lýza Lo­vecraf­tov­ského mýtu, přímo vy­bí­zela k ne­ko­neč­ným od­bočkám, dlou­hým ver­ba­tim ci­ta­cím z ne­e­xis­tu­jí­cích knih, de­tail­ních po­pi­sech fik­tiv­ních udá­lostí, pře­pi­sům a re­ka­pi­tu­la­cím so­ci­o­lo­gic­kých studií a roz­ho­vo­hům se smyš­le­nými his­to­riky a ar­che­o­logy smí­še­ných s re­á­li­emi, kte­rými se pro­plétá příběh autora v duchu Da­nielwskiho House of Leaves. Možná, že ná­vštěva ně­kte­rého z praž­ských Na­NoWriMo srazů, kde se mluví jen velice málo a místo toho se píše, by mě to mo­ti­vo­vala k větší ak­ti­vitě. Vě­no­vat úsilí něčemu ta­ko­vému ve vakuu samoty je zá­bavné jen do určité míry.

Koncem roku 2013 jsem zase začal ve velkém dělat kliky. Za první rok jsem jich udělal 48000, včetně dvou měsíců, kdy jsem se z důvodu bo­la­vého loktu držel od pod­lahy dál. Za tento rok bych chtěl na­kli­ko­vat 73000 – 200 každý den – a zatím to vypadá, že jsem na dobré cestě.

Když už tu po­le­mi­zuji nad hle­dá­ním ztra­ce­ného času, měl bych taky zmínit, že jsem si koupil foťák Sony NEX-5N z druhé ruky za pár šlupek, který nikdy nefotí, tak jak bych chtěl. Vý­sle­dek je vždycky mnohem horší nebo mnohem lepší, než bych čekal, ale nikdy ne tak, jak bych čekal. Jediné, co nikdy ne­zklame je moje di­le­tant­ství ve fo­to­gra­fic­kém ře­mesle – vý­sledné kom­po­zice mě skoro vždycky roz­lítí. I když to se může časem změnit. Zatím jsem udělal víc tes­to­va­cích fotek, abych zjis­til, co to za­ří­zení dovede, než fotek jako zá­znamů pro další ge­ne­race. Vět­šina jich za­chy­cuje věci v nej­bliž­ším okolí, po­hledy z okna nebo mě sa­mot­ného. Komu by se moje složka s fot­kami do­stala někomu do ruky, musel by si myslet, že jsem selfie-po­sedlý ší­le­nec, který by měl být se­pa­ro­ván od spo­leč­nosti a che­micky vy­kas­t­ro­ván pro vlastní dobro.

Vy­tvo­řil jsem malou fo­to­ga­le­rii1 , kam možná budu házet dobré shluky pixelů.

Teď když mám po­řádné fo­to­gra­fické za­ří­zení, možná že do­stanu lepší pojem o čase a bez­pro­střední his­to­rii. Když by se mě někdo zeptal (a on se nikdo ne­ze­ptá, to se ne­bojte), co se mnou bylo na minulý rok, ne­vě­děl bych. 2013? Nic. 2012? Žádné vzpo­mínky. Bez vzpo­mí­nek mi­nu­lost vůbec nemusí exis­to­vat.

A rok 2015? Na tom zas tolik ne­zá­leží, když bude ten úplně po­sled­ním.

Jo a ještě jedna věc na závěr: Ter­mi­na­lita. Letos vezmu všech zbý­va­jí­cích 36 částí (z nichž každá má kolem 2500 slov), opra­vím je a budu je tu pu­b­li­ko­vat tempem jednu za týden.


Po­slední sbohem, kon­číme; už není síla vzdoru. Me­cha­nická víla vy­práví o odporu.


PS: Jo a taky jsem pro k47čku za­lo­žil stránku na fa­ce­booku.


  1. Pů­vodně na foto.k47.cz, teď již ne­funkční.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz