k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Deprese + Rozjímání + Úpravy povídek + System shock 2

7. 6. 2009 (před 10 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Něco se musí stát nebo se zbláz­ním. Nelžu. Znáte ten pocit, kdy musíte křičet, pro­tože vám nic jiného ne­zbývá. Prostě musíte. Je to jako pís­ka­jící pára, kví­lení, drcení zubů, které pře­chází v řev, který ro­ze­chvěje celý svět. Ne­znáte. Tyhle věci jsou za­jí­mavé tím, že když je člověk nezná, po­va­žuje na­ka­že­ného za me­lod­ra­ma­tic­kou sračku, která se v sobě příliš hrabe. Ne. Prostě ne­chá­pete.

Už mám těhle sraček dost.

Po­dí­vejte, po­sled­ních pár tejdnů cvičím & po­si­luji dvě hodiny každý den. Někdy i tři. Třeba od pěti do osmi a pak od tří ráno do čtyř. Jinak to nejde. Musí se něco stát nebo se zbláz­ním. Říká se, že fy­zická ak­ti­vita uvol­ňuje en­dor­fin, který mírní de­presi. Nechci vědět, jak bych vy­pa­dal, kdy­bych ne­do­stá­val svojí pra­vi­del­nou dávku Drogy. Ne­dávno (možná včera, nevím přesně) jsem vázal lana kolem trámů, abych na tom mohl dělat trochu jiné shyby a když jsem stál na sto­ličce a držel ten provaz v ruce na­pa­dalo mě, jaké by to bylo se oběsit. Nic by se ne­změ­nilo.

Hele, po­vídky píšu už 6 let a teprve ne­dávno jsem se do­zvě­děl, že vlastně docela věrně po­pi­suju pří­znaky de­prese. Pře­četl jsem pár svých po­ví­dek, abych blíž poznal sám sebe a u toho jsem je trochu zko­ri­go­val a upra­vil. Nejvíc skli­ču­jící, ale na druhou stranu na­prosto prav­divá po­vídka, je pa­ra­zit. Pro­mí­tal jsem tam věci ze svého života (po­si­lovna na půdě, kde mě to na­padlo, škola, so­ci­ální pus­tina, touha útěku atd. atd.) a před­jí­mal jsem ně­ko­lik věcí, které se poz­ději sku­tečně staly. Je mi z toho zle. Stejně jako u další opra­vené po­vídky Útěk z ex­plo­du­jící pla­nety. Nevím, co k tomu říct. Zase je to mi­so­gyní příběh o dvou mla­dých mužích v pro­blé­mech (po­dob­nou dvojku jsem použil v mnoho po­víd­kách: celé Deníky včetně bu­doucí Ter­mi­na­lity, zmí­něný útěk, AD, ba|r|ealita a tak dál). Ne­dávno jsem po­čí­tal podíl muž­ských/žen­ských cha­rak­terů a vyšlo mi to nějak v poměru 15 ku 60. Asi tak.

Taky kromě těhle čer­ných zá­le­ži­tostí jsem na­in­sta­lo­val a začal hrát sta­řičký System Shock 2 – hru, která vyšla před deseti lety, ale stále září jako klenot. Když jsem se do hry po­no­řil a po­cho­pil jak fun­guje, měl jsem pocit, že mi vy­buchne hlava. Štěs­tím. Gra­fika sice ne­vy­padá nijak ex­trovně (10 let přá­telé), avšak exis­tují mody, které ji vy­lep­šují. Ke spuš­tění jsem musel na­in­sta­lo­vat nej­no­vější patch a nějaký ne­o­fi­ci­ální fix. Ale potom… těch mož­ností.

SS2 je opravdu hra, která dá člo­věku na vy­bra­nou. Můžete se spe­ci­a­li­zo­vat na čtyři druhy zbraní, můžete hac­ko­vat po­čí­ta­čové ter­mi­nály, abyste vy­řa­dili bez­peč­nostní kamery, nebo ty kamery roz­stří­let, můžete se pomocí hac­ko­vání dostat do za­bez­pe­če­ných beden nebo za­mče­ných dveří, hac­ko­vat můžete i repli­kační ter­mi­nály a získat v nich lepší ceny za zboží, můžete opra­vo­vat a vy­lep­šo­vat svoje zbraně pomocí schop­ností repairma­in­te­nance, můžete zkou­mat na­le­zené před­měty nebo mi­mo­zem­ské orgány, což vám umožní použít daný před­mět nebo získat výhodu proti danému druhu ne­přá­tel, ale pro sa­motný výzkum po­tře­bu­jete určité che­mi­ká­lie, můžete se naučit psi­o­nické schop­nosti, up­gra­do­vat svůj soft­ware, který zlep­šuje vaše jed­not­livé schop­nosti (hack, repair, modify, re­search), nechat si up­gra­do­vat OS, nebo se tré­no­vat v obec­ných schop­nos­tech jako Stren­gth, Endu­rance, Psi­o­nics nebo Cyber­ne­tic Af­fi­nity. Za zlep­šo­vání v jed­not­li­vých ob­las­tech je třeba za­pla­tit ky­ber­mo­duly, kte­rých je tak straš­livě málo, stejně jako munice nebo nanitů – ja­ké­hosi uni­ver­zální měny na palubě USS Von Braun, kterou se platí za všechno od nákupu v repli­ká­to­rech, před hac­ko­vání až po opravy výbavy. Navíc každá zbraň má ně­ko­lik druhů munice a ně­ko­lik režimů střelby, exis­tují ener­ge­tické zbraně, které se na­bí­její ve spe­ci­ál­ních na­bí­je­cích boxech, můžete po­u­ží­vat různé im­plan­táty + další tisíce mož­ností.

V System shock 2 si můžete sku­tečně vybrat jakou cestou se bude ubírat.

K tomu si při­čtěte dě­si­vou Shodan a ten příběh…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz