povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

31. 8.

Budeme žít dál, i když se nám to nebude líbit

   

Píšu stále o stejných tématech. V době, kdy vznikala Terminalita, jsem si to ještě neuvědomoval. Až mnohem později jsem si uklidil v hlavě, odmetl nánosy prachu a objevil reliéfy příběhových linek, které se schází v jednom bodě.

Terminalita se zlomí takto:

"Co teď?" ptal jsem se, když naše rozlámaná těla vyvrhla spirála času do mrazivé reality 3. března 2009. [...]

"Začneme znovu."

"Restart. Zase znova od začátku. To je ono."

Skoro o dekádu později Katedrála (stále nezkompletovaná a nikde nezveřejněná) dosáhne stejného bodu zlomu:

"Zašli jsme příliš daleko," vydechl konečně Peo.

"Jo," přisvědčil jsem a rozhlédl se po Apartmánu 32. Nebylo třeba dodávat nic víc.

"Musíme zmizet," řekl a sklopil zrak.

"Ano." Najednou do mě vjel výboj energie, únava zmizela. Konečně plán, konečně něco. "Kam?"

Jiskra přeskočila i na něj. Prsty si překryl ústa a bledě se usmál. "Pronajmeme auto, zmizíme po autobahn, na hranici ho stočíme do škarpy a pak se uvidí. Můj řidičák je technicky stále ještě platný."

"Ano," hlesl jsem nadšeně.

"Musíme za sebou rychle spálit všechny mosty, než se začnu za všechno nenávidět."

Jde o identický motiv: Neschopnost se pohnout z místa, zapustit kořeny, vytvořit přátelství, navázat vztahy. Idea úniku, přestože je marný a nikam nepovede, vypadá lákavě, nabízí iluzi řešení nebo aspoň nového začátku - všechno staré hodit za hlavu, zapomenout a začít nanovo, i když je jasné, že se všechno bude opakovat.

Na pozadí se můžou dít rozličné hrůzy, třeba konspirace únosu, plánovaná vražda nebo chystaný teroristický útok na Prahu, ale to nikdy není víc než kulisy. Popředí je stále stejné: Příběhy lidé, kteří nevědí, jak žít.

Podtitul Terminality zněl: "Povídka o třech studentech v nesnázích, kteří nevěděli jak žít." Děj může být spletitý, komplikovaný (a zároveň stěží viditelný), ale hlavní je cesta Adama K./Pea od nikam do nikam.

A takhle končí Terminalita, příběh který jsem začal psát kdysi dávno, protože mi dával smysl. Nic se nezměnilo, nic se nezmění.

- Terminalita #39 - Hořely nám hlavy a poblíž nebyl nikdo, kdo by je byl schopen uhasit
- Terminalita #40 - Blackhat
- Terminalita #41 - 24. sluneční cyklus

PS: Hudba zmíněná v posledních třech částech jsou tyto skladby od Mona: Mere Your Pathetique Light, Lost Snow a Yearning. Poslouchejte jako podkres.


»» 31. 7. Blíží se finále, terminální...
publikované články:
Terminalita #39 - Hořely nám hlavy a poblíž nebyl nikdo, kdo by je byl schopen uhasit
Terminalita #40 - Blackhat
Terminalita #41 - 24. sluneční cyklus

příbuzné články:
Blíží se finále, terminální...
Poslední Terminalita (tohoto roku)
Každé ráno vykašlávám hroudu hlenu velkou jako pěst malého dítěte a každý večer se zasypávám hlínou jen proto, abych se cítil připraven
A nyní se vracíme k pravidelnému vysílání...
With a bit of luck, his life was ruined forever