k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Arytmický chaos

18. 6. 2007 (před 12 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Neubdu to dlouho pro­ta­ho­vat a přejdu rovnou k věci. Už dlouho jsem ne­na­psal a ne­zve­řej­nil žádnou po­vídku. Na­po­sledy to byla v dubnu Dávná bu­douc­nost a měsíc před tím první díl Světla v zádech. Nějak jsem z toho do­stá­val tik. Sa­mo­zřejmě píšu další díly světla v zádech, ale to jde jen velice pomalu a ztěžka (+ je tam spousta lo­gic­kých mezer a chy­bě­jí­cích pasáží, které chci vy­ře­šit a do­pl­nit poz­ději). A tenhle tik a prostý absťák po psaní za­pří­či­nil vznik Aryt­mie. Jedná se o čistě au­to­ma­tický text, kdy jsem prostě zapnul OO Writer (ano správně já po­u­ží­vám svo­bodný soft­ware a li­kvi­duji mo­no­poly) a jenom jsem psal. Napsal jsem první od­sta­vec a pak druhý, třetí, čtvrtý a tak dál. Nešlo to za­sta­vit. Z kla­vi­a­tury se mi linuly ha­lu­zorní obrazy, zdán­livě ne­smy­slné, ale přesto prav­divé. Jako všechno surre­a­lis­tic­kého i Aryt­mie při­po­míná jenom smetí a slova bez vý­znamu, ale to není tak úplně pravda. V textu je za­kó­do­ván celý můj život včetně sno­vých rovin a před­stav (tomu se nešlo vy­hnout). Takže pokud mě chcete do­o­pravdy dobře poznat, přečte si to. Ano, dalo by e říct, že Aryt­mie je zpověď, ale pak by to bylo až příliš drsné. Proč? Pře­svěčte se sami

Neje­nom Aryt­mií je člověk živ. Další in­gra­di­ence, které umož­ňují život, jsou stripy. Jak jsem minule na­zna­čil dneska tu máme první kousek dalš stovky šest-šest-de­ví­tek tedy 669.101. Ten­to­krát s Honzou H. a jednou z jeho ne­smr­tel­ných hlášek, které by se měly tesat do kamene. A pak je tu další strip, úplně jiný, dosud téměř ne­vi­děný: strip Te­le­fonní budka. Kdysi dávno jsem udělal jeden osa­me­cený kousek (zve­řej­něn 22.8.2006, ale sám je mnohem starší), ale teď se uká­zalo, že pro­středí kolem te­le­fonní budky, dvou lidí a hlasu z te­le­fonu jsou ide­ální k vy­prá­vění zpola za­slech­nu­tých mysté­rií. A tak je tady Te­le­fonní budka, která se nejvíc ze všeho in­spi­ruje Lyn­cho­vým The an­griest dog in the World, hlavně co se týče z kon­textu vy­tr­že­ných hlášek a ne­e­xis­tence ja­kých­koli point. Ale přesně takové to je, když za­slech­nete kus něčího hovoru…

#2 Po­slední dobou se Si­mu­trans začíná vy­ví­jet ohrom­nou rych­lostí. Impulz k tomu dalo ote­vření zdro­jáků široké ve­řej­nosti a doufám, že po­dobné na­sa­zení vydrží všem zů­čast­ně­ným ještě dlou­hou dobu. Po­slední no­vinky z vývoje jsou zre­ka­pi­tu­lo­vány jako ob­vykle v Si­mu­trans news.

Jo a ještě na konec při­po­jím zvo­lání: Mám no­te­book!

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz